Úžasný rok na živé stravě

Před pár dny to byl právě rok, co jsem přešel na živou stravu. Bylo to 28.12.2012, datum mého nového narození 🙂 Chtěl bych zde sepsat pár věcí, které jsem za tento úžasný rok prožil…

Jak to celé začalo?

Impulsů bylo víc. O živé stravě mi nejprv povídal někdy na jaře 2012 jeden kamarád, který si zkusil týden syrové stravy a popisoval to jako velmi zajímavou zkušenost… Potom jsem za nějakou dobu zhlédl film Food Matters – Na jídle záleží.

Kde říkali o mnoha různých souvislostech mezi jídlem, zdravím apod. Z tohoto filmu jsem si odnesl, že až budu nemocný, stačí začít jíst syrovou stravu, a vyléčím se, ale že dokud jsem zdravý, není potřeba cokoliv měnit…

Pak jsem se v prosinci 2012 dostal k online knize Victorie Boutenko 12 kroků k syrové stravě. Přečetl jsem a znělo to všechno naprosto smysluplně a srozumitelně… Boutenkovi byli původem Rusové, kteří se přestěhovali do USA a během pár let velmi onemocněli (cukrovka, astma, obezita…) následkem běžné americké stravy. Victoria hledala nějakou alternativní léčbu, a uvědomila si, že se nemůže ptát doktorů, ale lidí, kteří vypadají zdravě – zářících lidí. A tak se několik týdnů ptala lidí, které potkávala ve městě. Až jí jedna paní, která stála ve frontě v bance před ní, nasměrovala na živou stravu. Ze dne na den na tuto stravu najeli a ihned viděli zlepšení, například dcera prý poprvé po mnoha a mnoha letech neměla v noci astmatický záchvat… Když jsem četl tuto knihu, tak to ve mně pracovalo: Co kdybych si někdy v létě, až bude čerstvé ovoce a zelenina, zkusil pár dní na syrové stravě? I když, psala, že se během pár měsíců cítili všichni mnohem vitálnější, potřebují méně spánku a mají stále úžasnou energii a jsou plni síly…  Zrovna mám zkouškové, Matýsek se v noci několikrát budí, tak by se trochu víc energie hodilo hned… Tak co kdybych to na pár dní zkusil hned?

Nejdřív jsem chtěl vydržet týden

Chtěl jsem vydržet, a tak jsem vydržel. To slovo “vydržel” je na místě, protože chutě na staré běžné jídlo byly chvílemi dost silné, ale nepolevil jsem a ani zrnko rýže, kterou si Marťa vařila, neochutnal, abych posoudil, zda je už uvařená. Ale po tom týdnu jsem se v obchodě nadšeně “vrhnul” po čokoládě 🙂

Přemýšlel jsem, co dál. Změny se se mnou děly, například jsem velice jasně vnímal, že se hodně čistím, na velké jsem byl tak 2-5x za den. Tělo se postupně zbavovalo všeho nashromážděného odpadu za předchozích 24,5 let běžné stravy. A také jsem si všiml naprosto úžasné věci – Matýsek se tehdy budil několikrát za noc, a pamatuju si jasně na úžasný pocit, že ať se vzbudil po hodině nebo po třech hodinách spánku, tak jsem s lehkostí otevřel oči a cítil se ihned při síle a schopen okamžitě fungovat. Takže od této mé změny jsem Maťuláčka v noci uspával já, Martinka jen nakojila a pak se odebrala zase do postele. Přes den si ještě potřebovala zdřímnout, já jsem byl naprosto v pohodě a při síle pořád.

Postupně jsem si během dalších měsíců půjčil z knihovny a přečetl několik knih o syrové a živé stravě, vpodstatě vše, co bylo k mání, zejména:

• Leslie & Susannah Kenton: Syrová strava
• Ruthann Russo: Syrová strava jako životní styl : filozofie a výživa na pozadí syrové a živé stravy
• Anna Hýžová: Škola živé stravy
• Věra Talandová: Sluneční živá strava

V knize Syrová strava od Kentonových autorky psaly mimo jiné, že co se týče zdravotních benefitů, “stačí” aspoň 75 % syrové stravy. Čímž jsem si trochu oddechl, protože Victoria Boutenko straší, že i jedno sousto něčeho “běžného” stačí, aby člověk najel do starých kolejí a měl jsem z toho dojem, že je možné být jen 100% vitarián nebo 100 % na běžné stravě.

Každopádně po prvním týdnu, kdy jsem se trochu ovládal a nutil, jsem si uvědomil, že si nepotřebuju cokoliv komukoliv dokazovat, a že budu jíst to, na co budu mít chuť, a ono to nějak vyplyne. Že si nebudu dělat absolutně žádné výčitky, pokud sním něco neživého. A tento přístup je podle mě velmi velmi důležitý. Nic není zakázáno, vše je povoleno.

Co jsem jedl ze začátku?

Co si pamatuju, tak vpodstatě celý první půlrok jsem jedl většinou takto: na snídani přes noc namočená pohanka s trochou nějakých semínek, oříšků, rozinek apod. (dnes už vím, že sušené ovoce ani oříšky běžné kupované nejsou opravdu syrové), případně pár jablek nebo jiné ovoce. Na oběd jsem míval většinou zeleninový salát nebo jsem si umixoval nějakou zeleninovou kaši, přidal nějaká semínka, olivový olej, koření. Na večeři většinou ovoce. Anebo taky zeleninový salát. A co si pamatuju, tak mi hodně hodně chutnala jablka, kupoval jsem většinou tak 5 kg a snědl je za 3-4 dny. Vpodstatě po každém jídle jsem si dal ještě pár jablek nebo banánů (dnes už vím, že je lepší nemíchat ovoce a zeleninu, a pokud ovoce, tak si je dát dřív – ovoce se tráví rychlejc než zelenina, pak to spolu kvasí v útrobách…).

Tak od května se Matýsek budil většinou tak v 6 ráno, já jsem byl už vyspaný, tak jsem s ním šel ven, měl jsem ho v nosítku. Chodil jsem po okolí a trhal a jedl, co zahrádka a příroda dala – hrášek, chřest, maliny jsme měli na zahrádce, ale postupně jsem našel plno dalších plodin dobře dostupných – třeba maliny a lesní jahůdky u kolejí, moruše, co přesahovaly přes plot a jinak by opadaly na zem apod. A pak tak od června to už “jelo” – třešně, višně, špendlíky, meruňky, angrešt, rybíz, ostružiny, švestky, blumy, jablka letní, jablka padaná kyselá, jablka slaďoučká trhaná, hrušky, hroznové víno… Mňam! Kila a kila ovoce, které jsem našel a natrhal, volně k dispozici, v Olomouci, tak do 2 km od našeho bytu v Hejčíně – ve starých zarostlých zahrádkách, mezi bytovkami a padající na zem, přesahující ploty a padající na zem, zarostlé podél kolejí… Bylo toho víc, než jsme všichni čtyři dokázali sníst. Jedl jsem hlavně toto ovoce, a doplňoval výpěstky z naší zahrádky, což byly převážně cukety, mrkev, na podzim pak ještě rajčata a sem tam něco dalšího. Ovoce a zeleninu jsme kupovali minimálně. Bylo toho tolik, že jsem se nakonec rozhodl koupit sušičku, a nasušil jsem plno křížal.

Zhruba v září jsem si uvědomil, že vlastně jím už vpodstatě jen ovoce, do zeleniny jsem se spíš nutil, cítil jsem se po zeleninových salátech trochu “tíže” než po ovoci. Tak jsem se stal vpodstatě čistým fruktariánem. Ze zeleniny mi stále chutnají hlavně rajčata (naše ze zahrádky byla úžasná! Z kupovaných jsem schopen pozřít jen některá cherry), občas nějakou okurku, ale takováto “plodová zelenina” se co se týče trávení vitariáni řadí mezi ovoce – jsou to plody.

Často se píše, jak je důležité jíst zelené listy, mně to moc neláká. Ze začátku jsem si zkoušel dělat zelená smoothies ze všeho možného, co jsem kde natrhal (kopřivy, pampelišky, saláty, špenát, mangold…), ale moc mě to nezaujalo, možná to bylo i tím, že nemáme zas tak kvalitní mixér a částečky zelených listů byly dost velké, takže je tělo stejně moc nestrávilo…

V průběhu léta a podzima jsem se hodně hodně přejídal ovoce. Bylo toho tolik. Při trhání jsem musel ochutnat, zda je takto měkká švestka už dobrá. A tato taky? A co takováto? A tak jsem se přejedl při trhání, pak ještě s rodinou doma byl čas na oběd, a co si dát ještě toto… Ale vnímal jsem, že mi to úplně neprospívá, leč nedokázal jsem to zastavit. Až pak najednou to nějak šlo. Kdesi (asi u Marie Špačkové, kde jinde) jsem si přečetl, že je vhodné nic mezi jídly neuzobávat, mít mezi jídly aspoň 3-4 hodiny pauzu, aby se vše dostatečně strávilo. To bylo ono, informace přesně pro mě! Do té doby jsem taky poměrně dost ujídal různé neživé věci, tu bych mohl ochutnat, jakou Marťa uvařila polívku, tu trochu sušenky, á, ten koláč tak voní, to si taky dám kousek. Dva. Tři… Cítil jsem se permanentně přeplněně, co si pamatuju, tak jsem dost prděl. Dnes už samozřejmě vím, proč…

A co a jak jím teď?

Jakmile jsem si řekl, že zkusím neujídat nic mezi jídly, tak se mnoho vyřešilo. Jedl jsem 3x denně a bylo. Sem tam jsem si dal něco malého mezi tím, ale velmi jsem cítil ten rozdíl v břiše. Sladil jsem se dokonale se svým tělem. Dokonce se už i často objevují stavy, že mám nutkavou chuť na něco konkrétního – třeba jsem si koupil 10 avokád a nadšeně je snědl za 2 dny. Jindy zas jsem nutně potřeboval banány. Nebo ananas. Věřím tomu, že tělo právě potřebuje něco konkrétního – nějakou konkrétní živinu, a tak mi to dá takto najevo.

V říjnu jsem dostal silnou chuť zkusit pár dní jen na šťávách. Koupil jsem levný odstředivkový odšťavňovač a další dimenze stravování začala. Týden jsem byl na šťávách (3x denně tak 0,7 – 1,5 litru šťáv), pak jsem už měl zase silnou chuť na něco pevnějšího v břiše. Je to velmi zajímavý pocit stravovat se jen šťávami, břicho se za tři dny takřka úplně vyprázdnilo (pomohl jsem tomu klystýry), a dál už to byl permanentní stav prázdného břicha, ale při tom jsem neměl hlad. A když jo (po těch 4 hodinách od předchozího jídla) jsem si dal sklenici šťávy a byl jsem nasycený! Fakt zajímavé, to se musí zažít…

Ráno jsem si většinou dával jen trochu ovocné šťávy a bylo mi dobře. A pak jsem najednou věděl, že nepotřebuju dopoledne jíst. Dostal jsem pokyn od svého těla. A tak už asi 6 týdnů dopoledne nic nejím a cítím se naprosto v pohodě, hlad necítím. Dám si jen 1-2 sklenice vody a pak až oběd kolem 13. hodin. Takže v současné době jím (v naprosté většině dní) jen 2x denně, obvykle kolem 13. hodin a pak večer mezi 18.-19. hod. Jedno moje jídlo bývá např.:

• 5 menších jablek, 3 banány, pomeranč, 3 mandarinky
• 2 kaki, 8 mandarinek, 3 jablka, avokádo
• ananas (skoro celý), 2 banány
• 5 banánů, 3 mandarinky, avokádo

Prostě podle toho, co zrovna máme doma a na co mám chuť, to si dám, do té doby, než se cítím příjemně syt. Jak jednoduché 🙂 Jsem většinou líný si dělat nějaké saláty, mixovat pokrmy apod., takže si většinou dám před sebe mísu ovoce a postupně jím, na talíři se postupně vrší kup(k)a šlupek. Při tom obvykle krmím Matýska něčím, co uvaří Martinka pro sebe a pro něj. Čímž se dostávám k další důležité oblasti, na kterou se občas někdo ptá:

Co na mou stravu říká rodina?

Zvykla si. Co se týče mé nejbližší rodiny, tak tu tvoří zejména moje úžasná žena Martinka a děti. Marťa by byla určitě raději, kdybych si s ní vařil jako dřív, já bych byl samozřejmě raději, kdyby jedla živou stravu jako já, protože vím, jak skvěle se cítím a jak dobře mi je. Každopádně chci pro ni jen to nejlepší a vím, že ví sama nejlíp, co je pro ni v danou chvíli to nejlepší, a tak jí to, jak chce.

Co se týče dětí, tak se naše pohledy na to, jaká strava je pro ně nejlepší, trochu rozcházíme. Matýskovi (14 měsíců) dávám už od prvních příkrmů hodně syrového, ze začátku jsem mu hodně mixoval různé syrové kašičky, anebo jsem mu aspoň přidával třeba k vařené rýžové kaši čerstvé ovoce. Teď už si dokáže dostatečně důrazně projevit svou vůli, takže jí často to, co chce sám – což třeba znamená nejřív plno hroznového vína a mandarinek, pak samotné těstoviny. Zvolil si takové rodiče, jaké si zvolil, a tak má dva pohledy na svět. To jen tak někdo nemá 🙂 A vím, že se sám rozhodne (a vlastně neustále rozhoduje) správně.

Anička má teď skoro 4 roky, a ta se stravuje hlavně ve školce, takže co tam jí, samozřejmě neřešíme. Jinak jí nabízíme co máme a sama si zvolí, co chce, což znamená někdy ovoce, někdy rohlík s máslem a medem. Doma třeba skoro nikdy nechce snídat, tak jí samozřejmě nenutíme, jí, kolik chce.

Další lidé, se kterými sem tam přicházím do styku, jsou zejména rodiče, sourozenci, rodiče Martinky a další kamarádi. Všichni se postupně seznámili s tím, jak jím a proč, někoho to zajímá, někoho ne. Občas se ke mně doslechne, že jsem někoho inspiroval, a dává si třeba dopoledne ovoce, tak jsem rád. Vím, že nikoho k ničemu nemůžu nutit, dávám jen příklad svým životem a svou energií, kterou vyzařuju. Kdo je ochoten a schopen ji vnímat, ten ji vnímá, kdo ne, ten ne. Všechno je v pořádku, všechno má svůj čas.

Na co se mě občas někdo ptá…

Jak řešíš bílkoviny/vitamín B12/vápník?

Docela časté otázky, hlavně ty bílkoviny 🙂 Odpověď jednoduchá: neřeším. Absolutně vůbec neřeším žádné výživové tabulky, počítání kalorií a čehosi jsem nikdy nedělal a nehodlám. Prostě jím tak, jak to v dané chvíli vnímám jako nejlepší a v takovém množství. Vím, že mám úžasné tělo, které mi dokáže dát najevo, co zrovna chce, a tak se tím řídím.

Co tvoje váha? Jak ji řešíš?

Odpověď stejná jako výše: svou váhu také už nijak neřeším. Cítím se skvěle, a to je důležité. Nepotřebuju komukoliv dokazovat, jestli vážím dostatečně. Přiznávám, že ne vždy tomu tak bylo, dokonce jsme pořídili i váhu, ze začátku jsem měl tendenci slibovat své ženě, že když budu mít XY kg, tak se budu zase stravovat normálně, ale už jsem se od tohoto oprostil. Vím, že mé tělo ví nejlíp, jakou má ideální váhu, a tak mu dávám volnost v tom, aby ji dosáhlo a udržovalo si ji.

Každopádně před vitariánskou změnou jsem vážil nějakých 64-65 kg, asi po 3 týdnech jsem vážil dočasně i 58-59 kg, po pár dalších týdnech jsem míval už pořád 61-62 kg. Teď nevím, už jsem se dlouho nevážil, nepotřebuju to vědět.

Co piješ?

Když jsem jedl aspoň 3x denně, tak jsem většinu dní nepil nic, teď si dopoledne dávám čistou filtrovanou vodu. Většinou cítím, že nic nepotřebuju pít, v ovoci a zelenině je stejně nejkvalitnější voda, jaká existuje, zvlášť v mladém thajském kokosu 🙂 Občas si dávám čaj (bylinkový nebo ovocný), což bývá také většinou jediné, co jsem schopen si dát na pití v restauracích, pokud tam nemají vodu.

Můžeš čaj/sušené ovoce/sůl/cukr/med/alkohol/(syrové) maso/(syrová) vajíčka/cukroví…?

Ano, můžu. Můžu jíst všechno, jen (většinou) nechci.

Jak se máš?

Skvěle. Cítím se skvěle, opravdu. Vnímám své tělo, sladil jsem se s ním a probíhá to na úplně jiné (mnohem vyšší) úrovni než kdy dřív. Vnímám velmi výrazně, jak se mé tělo po dílčích krůčcích dostává do svého přirozeného stavu – do stavu úžasného zdraví, vitality a energie. Už teď se cítím skvěle, je to proces, který postupuje kupředu, takže se těším na to, co ještě přijde.

Pár poznámek na závěr

Během tohoto roku jsem si přišel na plno věcí, co se týče stravy, mezi nejdůležitější patří:

• Jez to, z čeho máš v danou chvíli nejlepší pocit…
• Já jsem si přišel na to, že mi teď velmi prospívá syrové ovoce, ale to neznamená, že ho musíš jíst taky…
• Nejlíp se cítím, když jím jen dvakrát denně s dostatečnými odestupy mezi jídly, ale klidně si jez každou půlhodinu…
• Zjistil jsem, že se cítím dobře po klystýrech vlažnou vodou, mysli si o tom, co chceš…
• Pokud ti živá strava zní logicky a srozumitelně, nejlepší doba na změnu stravování je TEĎ!
• Důležité upozornění! Živá strava je vysoce návyková, kdo ji jednou okusil, není pro něj cesty zpět! 🙂

A hlavně – vím, že jsi úžasný(á), skvělý(á), dokonalý(á), milovaný(á), mám tě rád přesně takového(ou), jaký(á) jsi. Ano, přesně Tebe. Všechno, co děláš, je správné. Děkuju Ti, že jsi. Mám Tě moc rád!