Miluji tě a nenávidím tě… Čemu věnuji pozornost, to roste!

Slova mají obrovskou moc, to si všichni určitě velmi dobře uvědomujeme. A moc mají totiž zejména myšlenky (respektive vibrace), které se “skrývají” za (nad) nimi… Žádné slovo nejde vzít zpět, ani žádná myšlenka nejde vzít zpět. A každým slovem tvoříme svou skutečnost, i každou myšlenkou tvoříme svou skutečnost. “Dokážu” vám to hned 🙂

Dr. Masaru Emoto a tajuplný život vody

Japonec Dr. Masaru Emoto, zjistil a popsal, že má voda paměť a dá se pomocí myšlenek/slov/vibrací ovlivňovat její krystalická struktura. Napsal o tom mnoho knih, například Tajuplný život vody. Na Youtube se dá najít mnoho videí, kde jsou vidět krásné fotografie krystalů vody, když se na ně působí různým způsobem. Třeba toto:

Květinový experiment

Před pár dny jsem viděl na Facebooku krásné video:

Jedna mladá Japonka Rebecca Cecilia Yip udělala experiment inspirovaná Emotem. Na svém webu píše, že je toto video vytvořené ze statických fotografií, které byly snímány po dobu 30 dní (ve výsledném videu jsou fotky z 10. až 25. dne) každých 30 minut, každý den během 24 hodin.

Na okno umístila tři květiny, shodné velikosti a barvy (ano, “shodnost” neexistuje, ale aspoň v rámci možností). Na květináče umístila nápisy “I LOVE U” (MILUJI TĚ), “I HATE U” (NENÁVIDÍM TĚ) a “IGNORED” (IGNORUJI TĚ – JSI MI LHOSTEJNÁ). Květiny nijak nezalévala a každý den každé z nich opakovala to, co jí napsala. Květiny taky byly vyživovány pouze emocemi – vibracemi, které jim předávala.

A květiny se zachovaly velmi podivuhodně! Tak nějak jsem očekával, že nejkrásnější květina bude samozřejmě ta milovaná. A že “nenáviděná” květina bude chřadnout a ignorovaná bude nějak mezi tím. Ale výsledky jsou, jak můžeme vidět, jiné. “Nenáviděná” květina je na tom “lépe” než ta ignorovaná. Velmi mě to zaujalo, a během dní mi přichází různé myšlenky, jak to je s tou láskou, nenávistí a ignorancí/nezájmem/lhostejností.

 

Čemu věnuji pozornost, to roste!

Někdy se říká, že opakem lásky je nenávist. Jindy, že je opakem lásky strach. Jindy, že je opakem lásky nezájem – lhostejnost. Jak to tedy je?

Vidím čím dál tím jasněji, že opakem lásky je ignorance = nezájem. Protože čemu věnuji svou pozornost, to roste. Čemu věnuji svou pozornost, tomu dávám svou energii, a touto energií to roste.

Je to jedno z mnoha vyjádření Zákona přitažlivosti. Energie přitahuje energii, nabaluje se další a další energie na danou myšlenku – na daný objekt, a roste a roste. Efekt sněhové koule.

Je v zásadě jedno, zda někoho “nenávidím” či “miluji”. Když někoho nenávidím, tak ho mám vlastně natolik rád, že mu věnuji svou pozornost, stojí mi za to, abych na něj myslel. Dávám mu tím svou energii. Jenom je tato energie “rozbíjející”, “nekonstruktivní”. To, na co myslím s nenávistí, roste, ale “nekonstruktivně”.

Byli jsme obvykle vychováni tak, že nám bylo něco zakazováno. A čím víc je něco zakazováno, tím větší chuť na to obvykle máme, že? Zakázané ovoce chutná nejlépe 🙂 A čím víc a víc se něco zakazuje (třeba dětem), tím větší šance je, že se to tak stane…

Řešením, jak něco nechtěného vytěsnit ze života, společnosti či světa (například nemoc, chudobu, válku…) není bojovat proti tomu, zakazovat to, psát petice, nesouhlasit s tím, rozčilovat se nad tím – protože tímto postupem je stále toto vědomí (nemoci, chudoby, války…) stále a stále posilováno a stále a stále udržováno při životě, stále roste, ač “nekonstruktivně”.

Jak tedy na to?

Řešením tedy je přestat tomu věnovat pozornost. Myslet na to, co nechci, méně a méně, což se dělá jedině tak, že se myslí více a více na to, co chci. Věnovat méně a méně pozornost tomu, co je – co se může zdát, že je všude kolem mě, že je toho plná země. A postupně to vymizí se života, přestane to mít životodárnou energii, “uschne to”, jako prostřední květina ve videu.

K dalšímu zamyšlení (nejen pro zahradníky)…

Toto video se mi opravdu líbí a inspirovalo mě k mnoha dalším úvahám, třeba této:

Když je velmi dobře vidět, jak různě se chovají rostliny, ke kterým se chová různě, chovají se samozřejmě velmi obdobně i rostliny, jejichž části přijímáme jako potravu do svého těla (o zvířatech a jejich mase ani nemluvě, to už nějakou dobu neřeším). Je velký rozdíl v rostlině, která je vypěstována s láskou na své vlastní zahrádce, u biozahradníka, a rostlinou na běžném poli, kde jsou rostliny vlastně jen a jen “ignorovány”.

Proto má obrovský smysl pěstovat si vlastní zeleninu a ovoce na své zahradě/zahrádce. Předávat jí dlouhodobě a cílevědomě své emoce – myšlenky – vibrace lásky, radosti, nadšení…

Nic ale není “definitivně ztraceno”. V kterémkoliv okamžiku je možné kdykoliv cokoliv zase změnit, zlepšit, zharmonizovat.

Proto má obrovský a nedozírný význam říkat své potravě, před tím, než ji přijmu do sebe, že ji miluji, že jí děkuji za to, že je zde pro mě.

Proto má obrovský a nedozírný význam říkat všemu, co se mi už dostalo do života (protože jsem si to už “vypěstoval” svými předchozími myšlenkami), že to miluji. A cíleně se víc a víc s láskou zaměřovat na chtěné aspekty mé reality, mého života, mé verze planety Země.

Protože čemu věnuji svou pozornost, to roste…

Krásný den nám všem! Věz, že Tě opravdu miluji! Přesně takového, jaký/jaká jsi! 🙂