“Rostliny jsou obzvláště mocní guruové. Budu vám vyprávět o rostlinách, které změnily můj život a od nichž jsem se mnoho naučil. Jsou to rostliny, na něž jsem narazil nebo které – jak by řekli indiáni – mě vyhledaly, aby se staly mými ‘spojenci’. Rostliny jsou mocní guruové, protože jejich bytí je čistá meditace. Co jiného činí, než že spočívají v absolutní tichosti a přijímají svými zelenými listy světlo slunce – toho slunce, které nepřetržitě vyzařuje všeobsahující ÓM, prazvuk veškerého stvoření. Svou sítí kořenů jsou rostliny spojeny s protipólem nebeského světla, s vlhkou a tmavou zemí, se světem hub, vody a minerálů.” [1]
Tento úryvek pochází z prvních dvou stránek knihy Čarovná moc rostlin Wolfa-Dietera Storla (nar. 1942), německého antropologa a etnobotanika. Hned jsem si říkal, že to už je na mě trochu moc, příliš ezoteriky a mystična. Racionálně vychovaný soudný člověk něco takového musí ihned odmítnout. Ale přesto jsem pokračoval dál.
Největší část knihy je věnovaná osobním zkušenostem autora s devíti druhy rostlin v devíti kapitolách. V každé kapitole nejdříve navnadí příběhem ze svého života, ve kterém daná rostlina hrála významnou úlohu. Kostival mu vyléčil ošklivou zlomeninu kliční kosti. Andělika (děhel) pomohla na střevní potíže účastníků šamanského rituálu v Bavorsku. Zlatobýlem léčil bolesti ledvin. S podbělem si Storl úspěšně vyléčil zápal plic, zánět žil v nohách, a dokonce si podběl poradil s astmatem Storlova strýce. Díky štětce lesní se dokonce uzdravil z boreliózy. Pelyňkem, jednou z nejstarších šamanských bylin, vyhnal z nabitého přednáškového sálu temné přízraky. S rulíkem učinil podivuhodné mystické zkušenosti. Řebříček pomohl Storlovi na potíže s prostatou a vyléčil takřka zázračně hlubokou řeznou ránu na dlani jeho tchýně. Poslední roslina, které se věnuje, je konopí, tu kouřil za dob studií i v pozdějších dobách.
Dále se čtenář vždy v dané kapitole seznámí s tím, jak rostlinu pojmenovaly různé národy, s přesnými botanickými znaky, s tradiční planetární příslušností (dříve byla každá rostlina přiřazena k některé planetě) a signaturou. A na závěr kapitoly autor obvykle provede exkurz do historie léčení danou bylinou.
Poslední kapitola, nazvaná Rostlinní spojenci z celého světa, je věnovaná putování rostlin – invazivním rostlinám. Když Storl žil ve Spojených Státech, vyhledal ho starý medicinman indiánského kmene Čejenů Bill Tallbull, se kterým strávil mnoho následujících dní putováním po pelyňkové stepi a zalesněných údolích, vyměňovali si zkušenosti o rostlinách. Tallbull vyprávěl Storlovi o amerických rostlinách, Storl Tallbullovi zase o evropských rostlinách, které tam zdomácněly (např. mrkev, bolševník, kokoška pastuší tobolka, lilek, třezalka, šťovík, čekanka, lopuch). Mnoho amerických rostlin zase zdomácnělo u nás v Evropě (turan kanadský, zlatobýl kanadský, psárka luční, heřmánek terčovitý a mnoho jiných).
Běžný přístup většiny botaniků je, že “cizí” rostliny jako bolševník, netýkavka žláznatá či křídlatka japonská jsou obrovskou pohromou pro místní ekosystémy, protože velice rychle osídlily obrovské množství plochy. Obávají se, že připraví původní domácí druhy o jejich místo na slunci, a je proto potřeba proti nim všemi dostupnými prostředky bojovat. Je to skutečně tak? Není to příliš antropocentrické a projekční chování?
“Příroda není žádné muzeum, kde by vše stále rigidně dlelo na svém přiděleném místě. Ekosystém je živoucí a stále se proměňuje. Rostliny odjakživa putovaly. Naštěstí! Když přišly ledovce, ustoupily na jih. …” [2] Evropské klima se během minulých tisíceletí mnohokrát změnilo a nikdo tedy vlastně nemůže rozhodnout, které rostliny jsou tady ty pravé, původní. Kromě toho, ve shodě s Lovolockovou Gaia-hypotézou: “Matka Země se vědomě stará o své děti. Pozorně svým dětem naslouchá. Šaman by to vysvětlil takto: Když zemědělci na nějakém místě planety pokosí a vykácejí každý kousek země a pole postříkají jedy, potom hmyz, včela a motýli nemají co jíst. Matka Zamě vnímá jejich smutek a sesílá jim pomoc. Z nějakého vzdáleného koutu Země nechá přijít vitální, robustní kvetoucí rostliny. Tak přišla ze západního Himaláje netýkavka žláznatá, kerá je zásobuje bohatým množstvím nektaru až do příchodu zachmuřených mlžných listopadových dní. Seslala jim bujnou křídladku japonskou, poskytující jim ochranu i potravu.” [3]
”Rostliny tě hledají. Hledají si člověka, tak jako člověk hledá domácí zvíře, s nímž by mohl zahnat nudu a zažít radost.” [4]
Citace
Storl, Wolf-Dieter. Čarovná moc rostlin: mé setkání s léčivou silou přírody. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2007. 227 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-242-1768-0.
Citované úryvky jsou v knize na stranách:
[1] s. 5-6
[2] s. 208
[3] s. 213
[4] s. 7
Pozn.
Článek pochází z mého dříve založeného webu www.mesicnidrevo.info (již zrušený) a publikoval jsem ho 2. 9. 2012, odpovídá tedy mému tehdejšímu vibračnímu nastavení. Knihy Wolfa Dietera-Storla jsou velmi důležitou součástí na mé cestě 🙂 Velmi mě otevřely dalším jevům a dějům za naším běžným světem 🙂
