Poradna a sdílení Ladírny

Ahoj Chrisanteme,

Popíšu některé mé pocity a dojmy z požití čaje z tabáčku, tak, jak jsem schopen.

Šel  jsem do něčeho, co jsem neznal, s důvěrou, ale nějaké obavy a strachy tam byly.

Odhadem jsem odkrojil asi 15 g tabáčku. Vařil jsem, asi tak hodinku. Během přípravy jsem stídavě tabáčku zpíval, modlil se nebo prosil o pomoc a střídavě si chystal oheň a pohodlné posezení.

Plánoval jsem si sednout k ohni a tam ho přijmout, ale na vedlejších zahrádkách bylo příliš rušno a já měl divný pocit, že mě sousedi uvidí zvracet, nebo přímo blejt. Tak jsem se přesunul do jiné trochu skrytější části. Po prvních doušcích se mi zdálo, že se trochu navaluje, ale kupodivu zpěv mi pomohl postupně zvládnout celou dávku (kolem 1 deci). Po pár minutách se ve mně rozlil silný, můžu říct euforický možná až nirvánový pocit. Byl jsem součástí přírody, byl jsem přijímán vesmírem. Zaplavila mě vděčnost za to, že jsem. Mohutná životní energie. Podle svého jsem se pohyboval, dá se říct, že tančil a zpíval. Po necelé půl hodině mě vyrušil, jak šel soused kolem. Nirvanu jsem si nechal vzít. Asi tak do hodiny jsem v koutku vyzvracel vlastně jen tabáčkový čaj, co jsem vypil, a ještě trochu vody z dřívějška. Přesunul jsem se k ohni, kde jsem rozjímal a nebo pouze odpočíval. Cítil jsem se lehce opojen, ale hlavně unaven.

Rozhodilo mě, jak jsem se nechal rozhodit. Hodně mě rušily myšlenky, že jsem si to mohl naplánovat lépe a hlavně se nenechat vyvést z klidu.

Ještě jednou jsem vyzvracel zbytky žaludečních šťáv, když jsem se zvedl a kousek popošel. Možná, že jsem tě špatně pochopil, čekal jsem i vyprazdňování spodem, ale to se nedostavilo.

Velmi důležité pro mě bylo uvědomění, jak moc jsem závislý na tom, co si mohou myslet jiní, a nechám se tím ovlivnit.

Mám co přijímat a na čem pracovat.

Druhý den mi čaj Wayusa pomohl uklidnit žaludek.

Honza