Dotaz Josefa:
Moje životní filosofie se točí kolem Abraham-Hicks… Abraham je kolektivní vědomí (duchovní průvodce Esther Hicks) Úplně mě to zaujalo… a celé roky “se snažím” napojit, tak jako ty a stát se kanálem pro toto vědomí… napojit se na svoje vyšší já… na své průvodce a také předávat informace od těchto bytostí.
Můžeš mně napsat nějaký postup… Tak jak jsi se to naučil ty? A nebo se zkusit spojit s mými průvodci a dát mi od nich nějakou radu, jak se s nimi mohu já spojit?
Odpověď Františka Hrdého:
Nejprve bych jasněji nadefinoval, co je pro tebe tvé vyšší já. Spojení s Abrahamem je reprezentace vyššího já Ester, ne tvé. Pomůže tedy změna pohledu, změna definic. V první řadě nikdy nejsi odpojený. Tvé vyšší já a ty jsi jedno vědomí — neoddělitelné. Můžeš vytvořit dojem, že jsi oddělený, když tak definuješ sám sebe, ale mechanicky jste jeden celek. Takže paradoxně nejlepší způsob jak se propojit, je nepotřebovat se propojit. Prostě důvěřovat myšenkám a slovům, které spontánně přicházejí, nesoudit je, vyslovovat je, i kdyby to byly nesmyly. Používáním kanálu se slova projasní, jak získáš důvěru ve vnitřní hlas. Já si občas jen tak brblám polohlasem, což většinou zaujme okolí. Někdy, co slyším, řeknu rovnou nahlas s úvodem “tohle teď cítím, že bych měl říct”. Někdy procházejí skrz slova v jazyce, kterému nerozumím.
Potřeba je vibrace oddělení…
Dokud něčeho chceš dosáhnout, vytváříš v sobě potřebu procesu, kterým si musíš projít, než tam budeš. To je vibrace, kterou předáváš svému vyššímu já a on ji potvrzuje. Potřeba je prostě vibrace oddělení sama o sobě. Aby něco bylo tak jak chceš, nesmí to být jediná možnost, jak si dovolíš být celistvý, kompletní a v pořádku. Tvé vyšší já je bezpodmíněčná láska a miluje tě ve všech podobách. Když si umožníš milovat se bez podmínek, vyšší já s tebou bude na jedné vlně a komunikace s ním se tak stává snadnou, informace od něj přicházejí bez úsilí.
Tj. například: pravděpodobně nevyhraješ, dokud na tom závisí tvé štěstí. Dokud je to podmínka pro to, aby ses miloval takový, jaký jsi, nutnost vyhrát ti brání vyhrát. Je to jako bys svému vyššímu já říkal, a co se tedy stane, když nevyhraju, když je to tak nezbytné? Základním principem totiž je, že všechny volby a varianty jsou platné, pravdivé a rovnocenné. Dokud jednu znehodnocuješ, třeba tu, že bys mohl prohrát, princip ti odpoví důkazem, že i tak to půjde…
Touha jako kompas…
Zároveň touha, sama o sobě je vibrace, která reprezentuje tvé přirozené já. To, kým toužíš být, tím uvnitř jsi. Touhu je tak mnohem snadnější používat jako kompas, než na ní trvat. Toužím, tedy vím, kým jsem, vím, co si zasloužím, vím, že mi to náleží. Pokud to vypadá, že to zatím nemám, je to jenom proto, že se chovám, jako bych to neměl. Čili proto, že věřím, že mi nějak slouží tam ještě nebýt. Jak? Ptej se sám sebe, co ti umožňuje tam jestě nebýt a v čem ti to brání. Mohlo by ti sloužit třeba to, že někdo jiný ví líp a tím pádem nemusíš mít za to spojení zodpovědnost a můžeš to považovat za něco vně, co se rozhoduje za tebe, kdy a jak. Prvním krokem by pak mělo být přijetí plné zodpovědnosti za sebe sama, za svůj stav mysli v každém okamžiku. Vede to k uvědomění, že to, co si díky tomu umožníš (odpustíš), si můžeš umožnit i bez toho, a zároveň to, v čem ti to brání, můžeš dělat nezávisle na tom.
Zřejmě nevěnuješ pozornost tomu, co ti tvé vyšší já předkládá jako součást procesu, který jsi vytvořil. Tedy tomu, v čem ti to chtění brání. Tj. v každém okamžiku jednej tak, jak bys jednal, kdyby to tak už bylo. Jdi od jedné činnosti k druhé a zaměř se vždy na tu variantu, která v sobě obsahuje njvíce radosti z těch, které varianty se ti nabízejí a můžeš v nich jednat právě teď, zcela bez lpění na tom, kam by měly vést. Prostě jednej pro konání samotné a dotáhni každou činnost nebo myšlenku nejdál, co to jde, s tím, co máš momentálně k dispozici a pak se rozhlédni znovu a pokračuj další variantou, která se otevře a nemusí při tom vůbec souviset s tou předchozí. Vyčistíš tak věci, které sis podvědomě naprogramoval, že se musí stát předtím. Dosažení cíle se tak stává druhotným projevem tvého jednání, ne důvodem pro to, proč jednáš, tak jak jednáš.
Jako mocná podpora tvé touhy slouží představivost, je to však jen nástroj pro ustanovení vibrace. Představivost ti málokdy ukáže podobu, jakou bude cíl mít, až jej dosáhneš. V představivosti vytvoříš cestu, o které věříš, že bude fungovat a následně se zcela vzdáš toho, že by to muselo vypadat zrovna tak a rozhlédneš se, co by mohlo reprezentovat tvůj cíl právě teď.
Tento přístup tě nejkratší cestou dovede k vědomému spojení se svým vyšším já a následně ke spojení s dalšími bytostmi, například Abrahamem.
Zjednodušeně: abys channelingoval, musíš začít channelingovat.
Autor textu: František Hrdý, zveřejňuji s jeho souhlasem. František se napojuje na jedno ze svých paralelních já, jménem Gira.
