Míšin 3. světelný příběh: Moje další dvě ceremonie s ayahuascou aneb o egu a dalších poznatcích

Míšin další, již třetí “světelný” příběh.

Moje další setkání s Matkou rostlin proběhlo tentokrát v Praze v jedné budově.

Jela jsem tam se známými lidmi, a hlavně s mým přítelem Chrisantemem, s kterým jsme se seznámili na předchozích ceremoniích v létě, takže jsem nebyla vystresovaná jako při prvním setkání s posvátnou rostlinou.

Když jsme dojeli na místo, zjistili jsme že místnost je nabitá k prasknutí. Bylo tam snad přes 40 lidí. Myslela jsem, že se tam všichni nemůžeme nikdy vejít, ale nakonec jsme se poskládali. My dva s Chrisantemem jsme byli posazeni na lavičku, jelikož na ležení už nebylo místo. Sezení je při obřadu mírně nepohodlné, ale na druhou stranu se více soustředíte, a navíc, rostlina vámi může lépe proudit.

Obřad začal.

Šaman Martin vítal nové účastníky a uvedl nás svým proslovem moc hezky do ceremonie. Klasicky se začalo tabáčkem, který mi opět byl velmi nepříjemný, štiplavý, i když jsem se snažila ho přijmout s úctou, moc to nešlo. Pak jsme dostali napít nápoje s ayahuascou, a čekalo se na nástup účinku. Téměř okamžitě jsem se uvedla do meditace a začaly mi různé vize.

Vše jsou vibrace.

Viděla a cítila jsem zvuky jako zhmotněné shluky vibrací, a tu noc pochopila vše o hudbě a celkově zvucích a vibracích. Vše jsou vibrace. Vše je z nich složeno. Akorát nějaké jsou hustší a některé jemnější a vibrují na různých frekvencích. Pochopila jsem díky tomu také, jak fungují dimenze. Každá dimenze se nachází v odlišných vibracích. Například naše dimenze má stupnici zvuků, které zde můžeme vydávat, a zvuky, které už nedokážeme hlasem vydat, nebo nějaké velmi vysoké tóny už patří do 4. Dimenze, některé tóny flétny nebo posvátných nástrojů, které nám pomáhají při meditacích, jsou tak posvátné právě proto, že nás dostávají do vyšších vibračních úrovní. Naopak třeba buben nás uzemňuje a jsou to přízemní hluboké tóny.

Tu noc jsem odbourala své různé study. Dokonce jsem se přede všemi odvážila zpívat. Pohrávala jsem si se svým hlasem a odhalovala jeho tajemství. Zkoušela jsem hrát na sluneční buben, pískala jsem si, a zkoušela, v jakých frekvencích se ony zvuky nacházejí. Také jsem pochopila, že příroda, květiny, voda i zvířata jsou na mnohem vyšších vibračních frekvencích než my lidé (a to máme tendence stavět se nad ně). A přitom oni jsou naladění mnohem jemněji, mnohem blíže vyšším dimenzím a zdroji než my.

Ale abych nepsala jen krásné věci, celou tu noc jsem ze sebe dostávala (nejen) zvracením „obrovskou hnusnou příšeru“ a různé „housenky a brouky“. Věděla jsem, že ty „housenky a brouci“ znamenali, že jsem ze sebe dostávala stud a různé bloky, ale netušila jsem, co má symbolizovat ta obrovská zrůda ve mně. To jsem bohužel (bohudík) pochopila až při mé další ceremonii druhý den (a řeším to v sobě do teď a ještě hodně dlouho budu).

Druhá noc tento víkend

Vše, co jsem do teď napsala, je absolutní nic oproti tomu, na co jsem přišla druhou noc. Moje 4. ceremonie pro mne byla osudovou. Zjistila a pochopila jsem něco, co budu řešit ještě hodně dlouho ve svém životě. Proč tu vlastně na tom světě jsem, a co tu mám dělat.

Ta noc, upřímně, byla pro mne totálně vysilující a těžká. Nikdy mi (ze sebe) nebylo hůř. Začali jsme opět tabáčkem, který mi hned od začátku napovídal že tato noc se bude odehrávat hlavně mezi námi dvěma, ale já to samozřejmě nechtěla vnímat, jelikož tabáček mi není příjemný. (Poprvé jsem zažila komunikaci s rostlinami, do té doby jsem s nimi nedokázala vědomě komunikovat, a pořád jsem jen „ulítavala“ a nechápala, že převážně o tu komunikaci s rostlinami v obřadech jde.)

S „úctou“ (teď zpětně už vím, co znamená opravdová úcta k tabáku, a tohle zatím žádná úcta nebyla, proto ty uvozovky) jsem se ho snažila šňupnout, ale dál jeho vzkaz neřešila, pak jsem si vypila „ayu“ a čekala, co se bude dít. Ta noc byla až zvláštně klidná. Do teď jsem byla zvyklá, že to vždy byly vize, a vlastně „tak nějak zábava“, ale touto nocí jsem pochopila, o co opravdu v těchto šamanských rituálech primárně běží, a to především o očistu, a ne o nějaké zábavnosti. O vědomou očistu duše a těla!

Pochopila jsem, co je ta „odporná zrůda“, co ve mně sídlí a nejde vyndat ven.

Jsem to já sama! Mé ego a vše, co jsem kdy komu udělala. A především sama sobě. Celou noc se mnou průběžně komunikovala Matka rostlin i tabák. Oba dva mi byli obrovskou oporou. A tabák nejvíc ze všech, hlavně když jsem vypila tabákový nápoj, který vyvolává dávivé zvracení, ale velmi očistné. Bylo mi tak špatně. Ze sebe. Z té zrůdy uvnitř mne, a on (tabák) mi vždy poradil, ať si ho jdu dát, že mi to pomůže ze sebe zase další kus vyzvracet. Zároveň se mnou komunikovala „Aya“, jakožto ženská energie, a byla na mne velmi hodná a láskyplná. Říkala, ať si vše odpustím, ať jsem ve svém středu, ve svém srdci a v lásce, a že mi pomůže.

Celou noc jsem prozvracela, probrečela, a uvědomovala si svou, doslova, nechutnost. Pokaždé když jsem zvracela, byla jsem za to šťastná a chápala jsem, že si to zasloužím. Je to jen vyrovnání energií za to, co vše v sobě mám nahromaděno. Bylo mi ze sebe opravdu doslova „na blití“. Cítila jsem se šťastná za každou chvíli, kdy ze mne vyšlo něco ven. Byla jsem si plně vědoma toho, co to je. A takhle probíhala celá noc. „Aya“ mi promítala všechny situace, co jsem dělala, a já se za sebe nesmírně styděla. Hned pak jsem se pokoušela odpouštět si, i když to bylo velmi těžké.

Druhý den ráno jsem byla vděčná za všechno (nejen) zvracení a za všechny očisty, které nám úžasní šamani celou noc dělali, a zároveň se za sebe styděla (a stydím do teď). A to jsem si myslela, bůhvíjak nejsem daleko ve své duchovní cestě. Vím, že odbourání svého ega je běh na dlouhou trať. Teď už chápu, že plnění se světlem, láskou a postupné mizení ega a nánosů špíny z předchozích životů i z tohoto, jsou úkolem na celý život.

A já se budu vědomě snažit na sobě pracovat a vzestupovat výš a výš do světla. Děkuji Lásce, Zdroji, Matce Zemi a všem lidem (zdrcadlům) okolo mne, díky kterým na sobě mohu pracovat. Děkuji Chrisantemovi, že společně můžeme růst.