Mám velmi rád Teal Swan (dříve Scott). Dívám se na (skoro) všechna videa, která jsou přeložená, souzním s ní a s nimi velmi. To chci uvést hned na úvod. Vše se ke mně dostává v pravý čas, a tak se ke mně dostávají různé krásné “detailky” a dílky skládačky, které mě stále posouvají dál a dál a zapadají do mého krásného obrazu, přichází z různých stran (z videí, knížek, filmů, setkání s lidmi či odkudkoliv, kde zrovna jsem) – a všechno si tvořím sám, všechny tyto okolnosti a dílky si přitahuju (= tvořím) jen a jen sám. Některé tyto “detailky” se ke mně dostávají skrz Teal a já jsem jí za to velmi vděčný. (= děkuju sám sobě, že jsem si toto umožnil 🙂 ).
Poslední dobou mně třeba došla díky Teal jedna podstatná věc – na videu Vyškrtnite si slovo “zaslúžiť si” z Vášho slovníku mi znovu a teď už definitivně došlo, že opravdu Já = Vesmír, a to se vším všudy, a tak když žádám Vesmír o cokoliv, žádám vlastně sebe. A tak to záleží opravdu jen a jen na mně, zda si umožním danou věc mít = dané přání manifestovat do fyzické reality. Nemusím si nic zasloužit, ale musím si to “dopřát”, umožnit si – umožnit si získat jistotu, že danou věc už opravdu mám, a v tomto stavu setrvat. A pak to prostě přijde, to je zákon – geniální úžasný zákon přitažlivosti. Velmi v tomto souzní s Abrahamem, samozřejmě…
Od té doby tedy často děkuju sám sobě, že jsem si umožnil to a to, je to ještě mnohem příjemnější stav, než když jsem děkoval “těm/tomu nahoře” (= Vesmíru) – teď už děkuju sobě, že mám toto a toto přání (= myšlenku = touhu), a vím, že je jen a jen na mně, zda a kdy si ho umožním manifestovat. A mým každým přáním se Vesmír rozpíná – expanduje, raduje se. Já se neustále rozpínám – expanduji – raduji se 😀 Růst je výsledkem našeho života na Zemi… Ólala, to je úžasné žít 😀
Freshbar v Olomouci a na Teal
A protože tedy mám rád Teal, a jsem jí za mnoho vděčný, radoval jsem se od začátku s ostatními, že bude mít 12. dubna workshop v Praze. To, co psal Juraj o londýnském workshopu znělo skvěle – jak se vibrace celé skupiny zvyšovaly a zvyšovaly, příjemné naladění všech, noví přátelé a podobně. A tak jsem si řekl, že chci jít na workshop Teal v Praze, ať to stojí, co to stojí (Já Jsem hojnost!), prostě “tam jsem”. Taky mě lákalo, že se tam chystalo mnoho lidí, které jsem znal pouze z internetového prostředí, a osobní setkání je přece jen ještě lepší…
V té době (někdy tak v lednu či únoru to asi bylo) jsem si aktivně tvořil vibrační obrazy scén, u kterých bych se cítil skvěle, ke kterým bych mohl směřovat. Věděl jsem, že programovat weby a e-shopy pro peníze mě už neuspokojuje, a tak jsem si tvořil svou novou životní náplň. Jako první mě napadlo, že “mám” v Olomouci svůj vlastní freshbar, a tento obraz jsem sdílel a barvitě popisoval v naší facebookové tvořící skupině.
Hlavní organizátor Tealina workshopu Juraj je také člen této skupiny, a tohoto obrazu se “chytl” a navrhl mi, zda nechci připravit občerstvení i na workshop Teal, když už mám fresh bar. Wow, to je skvělé, jsem si říkal, to je úžasný start! To si to zhmotním superrychle! Nakoupím vybavení před workshopem, tam se to z velké většiny zaplatí, a pak si opravdu otevřu v Olomouci fresh bar – všechno jde krásně lehce a snadno, jsem si říkal a radoval se 🙂 Peníze jsem neřešil, věděl jsem, že ty také “mám”. Všechno mám 🙂 A tak jsem se radoval, jak je ten Vesmír (tedy jak já jsem) ještě úžasnější, než jsem si představoval 🙂
A tak jsem ve svém obraze freshbaru v Olomouci pokračoval. Záhy mě napadl krásný název – Živá buňka. A jeden ze sloganů – “Oživte aspoň jednu buňku, a rozzáří se celé tělo!” 🙂 A představivost “jela a jela”, tak jsem brzy získal další a další nápady, jak by mohl fungovat – jak už vlastně funguje. Že tam jsou truhlíky s čerstvou zeleninou (saláty, rajčata, cukety…), po stěnách se pne třeba hroznové víno a kiwi, a taky že to spojujeme s propagací Abrahamova učení – každý den je citát na den, který je napsaný na tabuli venku i uvnitř, prodáváme knížky, inspirující záložky, pořádáme semináře a přednášky… A lidé chodí a září a jsou nadšení, a hojnost plyne a všechny nás to úžasně baví a naplňuje 🙂 Dokonce jsem koupil ihned doménu www.zivabunka.cz a umístil tam jednoduchou prezentaci. Když se něčím nadchnu, tak do toho jdu opravdu naplno 🙂
No jo, uvědomil jsem si, když jsem si podobným způsobem tvořil i občerstvení na chodbě na workshopu Teal, jenže já se chci účastnit tohoto workshopu, chci poslouchat Teal, být mezi těmi lidmi. Tak co s tím? A tak jsem si brzy našel i příjemný obraz na občerstvení Teal: “sedím na Teal, poslouchám ji, a venku je o všechno postarané, hojnost ke mně plyne a všechno je skvělé a úžasné”. U tohoto obrazu jsem se cítil opravdu báječně, a moc víc neřešil. Představoval jsem si zhruba, že jsem “nějak” dal dohromady několik lidí, kteří nadšeně obsluhují účastníky na workshopu – krájí ovocné a zeleninové saláty, mixují smoothie apod. Oslovil jsem Freshbedýnky, zda by mi zajistily bioovoce a biozeleninu, nadšeně souhlasily s velkou objednávkou. A víc moc zatím neřešil a čekal na ty správné synchronicity a inspirace. A řešil to, z čeho jsem měl dobrý pocit…
Postupně to vykrystalizovalo tak, že jsem se stal “Vesmírdomovcem”, ještě před tím jsem měl chuť prodat veškeré své věci, se kterými teď už nesouzním, což znamenalo hlavně fotografické vybavení. Před několika roky jsem “do nich” uložil určitou část své energie ve formě peněz (koupil jsem si je), nyní je čas si tuto energii vzít zpět, a použít ji k jiným účelům, jsem naznal. A tak jsem něco odprodal přes inzeráty, a se zbytkem jel do Prahy. A můj skvělý Vesmírný manažer mi zprostředkoval osobní setkání s Filipem z Freshbedýnek v OD Kotva, kde jsem viděl reálný freshbar v akci.
A naznal jsem, že to je to, co nechci, že bych z toho neměl momentálně dobrý pocit – nakupovat mnoho a mnoho vybavení, chystat kombinace a recepty, shánět lidi. Určitě bych to zvládl, ale nebylo to to, do čeho se mi opravdu chtělo. Já jsem se viděl spíše někde u moře, klídek, relax, sluníčko 🙂 A tak jsem se zeptal Filipa, zda by chtěli připravit freshbar místo mě. Domluvili jsme se, že si to necháme týden rozležet a pak se nějak domluvíme.
S tímto jsem odjel do Itálie a víc tuto záležitost neřešil. Během toho se mi ozval Filip, chtěl vědět, co a jak, tak jsem mu předal kontakt na Juraje, ať se nějak domluví. A domluvili, a můj obraz “o všechno je postaráno” byl krásně dokonale naplněný, pro mě tím nejjednodušším způsobem – tedy bez mé další aktivity 😀 Přesně, jak má být a jak to jde – všechno jde lehce a snadno, dělám jen a jen to, co mě baví, starám se jen o sebe a své skvělé pocity…
Panelová diskuse “Krok dopředu – krok k sobě” ve čtvrtek 10. dubna 2014
Před workshopem Teal jsem byl několik dní v Praze, řešil jsem různé své další záležitosti. Věděl jsem, že se Teal zúčastní už ve čtvrtek panelové diskuse v RockOpeře, spolu s dalšími hosty, které jsem neznal. Když tam bude Teal, tak to bude určitě zajímavé, jsem si říkal, a tak jsem chtěl být u toho. Ten den jsem hledal místo, kde bych mohl být v klidu na internetu, a napadlo mě, že můžu jít už dřív do RockOpery, že tam určitě bude wifi. A tak jsem tam seděl asi o dvě hodiny dřív na gauči a tvořil na notebooku…
Najednou mým tělem projela příjemná vlna energie, tak jsem zvedl hlavu, a vidím, že zrovna přišla Teal se Sarbdeebem, Jurajem a dalšími lidmi, které jsem neznal. Chvíli tam stáli, tak jsem si říkal, že si můžu jít s Teal trošku popovídat a třeba vyfotit, a tak se i stalo:
Takže jsem se nečekaně setkal poprvé s Teal. Působila na mě velmi mile, láskyplně a veskrze příjemně. Nejdřív jsem byl trošku nervózní, přece jen jsem měl trošku pocit, že “je to hvězda”, ale brzy jsem vnímal, jak toto mé přesvědčení opadává a stávám se zase sám sebou. Chvilku jsem jí říkal, že ji znám z jejích videí a mám ji moc rád, že se mi líbí třeba poslední video o tom zasloužení si. Na to mi říkala, že je to skvělé, že moc děkuje. Prostě klasické small talks se slavnou osobou 😀 Sarbdeep nás párkrát vyfotil, objali jsme se, a rozloučili se.
Teal se tam taky fotila s jedním “pánem”, měl jsem chuť si je taky cvaknout, nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Šel jsem pak zase pokračovat ke svému notebooku. Přišel tam ke mně na chvilku i Juraj, potkali jsme se poprvé naživo, jinak se známe jen přes net, a chvilku si povídali…
Za chvíli pak začala diskuse v hlavním sále.
“Panelová diskuse”
Nevěděl jsem moc, co od té diskuse čekat, ale to mi samozřejmě vůbec nevadilo. Hosté byli Teal Scott (USA), Silvano Paolucci (IT), Pascal K’in Greub (CH/MEX), Jitka Třešňáková (CZ/IT), Petr Vladyka (ČR) a na videu Anatolij Někrasov (RU) . Více o hostech – čemu se věnují – je třeba zde na novazem.info.
Mám stálý záměr a životní nastavení, že si užívám všechno, kde jsem, a tak jsem si večer samozřejmě skvěle užil 🙂 Jak jednoduché. Radoval jsem se mimo jiné z toho, jak je každý host krásně jiný – všichni mluvili vlastně o tom samém – o duši, vědomí, myšlenkách, zákonu přitažlivosti, lásce, člověku, Bohu, energiích – a každý ze svého jedinečného úhlu pohledu. Všichni jsme krásně jiní, a všichni jsme fyzické prodloužení stejného Zdroje – všichni jsme stejné podstaty, všichni jsme stejní a úplní, ale krásně rozdílní! 🙂
Každý host měl k dispozici 20 minut, aby “něco” řekl, začala Teal.
Mluvila hodně o své minulosti. A to jsem už trošku “zbystřil”. Proč má ta Teal pořád potřebu o tom mluvit? Opravdu se u toho cítí skvěle? Co kdyby už prostě minulost nechala být a věnovala se radostnému žití tady a teď? Abrahamovo učení je prostě naprosto geniálně jednoduché. Když se cítím skvěle teď, tvořím si skvělé zážitky do budoucna. Když se teď cítím “trošku blbě”, tvořím si “trošku blbé” zážitky… A takto to funguje…
Postupně dostali prostor i další hosté, mezi tím vedl Petr Vladyka krásné cvičení na rozproudění energie a uvolnění se:
Následovala přestávka. Měl jsem zase jednou (což mám v poslední době často 🙂 ) chuť zachycovat některé z mnoha a mnoha krásných dějů, které se v každém okamžiku odehrávají. Pořád se toho děje tolik a tolik zajímavého a krásného!
Stačí se dívat kolem sebe a vnímat to – tady stojí mladík a opírá se o zábradlí, vedle sedí další kluk – a zpoza nich vykukuje krásná malovaná scéna z antického světa. A tady prostě jen tak leží flaška s vodou a sluchátka pana kameramana. A tady si koupila slečna sendvič a usrkává horký čaj.
To je tak krásné, jak jsme každý jiný! Každý sám a svůj, a sešli jsme se na jednom místě, protože máme něco společného, pak zas půjdeme každý jinam…
Po první přestávce dostal slovo Silvano. Během první části jsem tam neviděl nikoho fotit, a tak jsem si říkal, že si klidně můžu jít fotit já na pódium, že aspoň pořídím unikátní fotografie z celého večera…
Silvano mluvil hodně o myšlenkách, jak jsou naši “nepřátelé”, a že bychom je měli “vymazat” a “bojovat proti nim”, už moc nevím, z jakého důvodu. S tímto názorem nesouhlasím, mnohem snazší a efektivnější způsob mi připadá vědomě tvořit svými myšlenkami – spolupracovat s nimi a přitáhnout si takto do své zkušenosti přesně to, co chceme – místo neustálého boje…
Taky stopoval jednu minutu a měli jsme “na nic nemyslet”. A při první myšlence zvednout ruku.
Trvalo to jen pár sekund a už se ruce samozřejmě zvedaly 🙂
Prý to zkoumají i vědci, napojují lidi na jakési přístroje. Průměrný čas “nemyšlení” je (pokud si to pamatuju dobře) 17 sekund. To je tedy mnohem víc, než jsem si myslel. Já jsem bez myšlenky tak půl sekundy 😀 Myslet je přirozené, myslet je naše právo, myšlenkami tvoříme 🙂
Z fotek, které jsem ten večer pořídil, mám obzvlášť radost, vím, že jsem skvělý fotograf 😀
Pascalovo “kosmické divadlo”
Na řadu přišel Pascal K’in Greub se svým “kosmickým divadlem”. A to mě opravdu dostalo! Bylo naprosto dokonalé! Hluboce pravdivé a skvěle vtipné! Naprosto geniální!
Děj byl jak jinak, než “ze života” 🙂 Duše si poletuje v jiné dimenzi, pak si vybere své rodiče, nadšeně se chce narodit a tvořit a doopravdy žít, ale je “přiškrcena” a zajata v hmotném světě… Měli jsme všichni opakovat, co dělal, a tak si to také všechno prožít ještě intenzivněji. A to se mu doopravdy podařilo. Všichni kolem se smáli, to byly takové úžasné záchvaty smíchu! Život je radost! Radujme se a smějme se!
Zapojili se i hosté na pódiu 🙂 Pascalovi prý lidé říkají magický kouč, nebo taky “vesmírný šašek”. Obě polohy jsou mi velmi blízké 🙂
Během tohoto představení se Teal tvářila čím dál tím bledšeji a zaraženěji, až pak odešla pryč do zákulisí. Vnímal jsem, že se v ní odehrává něco velmi hlubokého…
Následovala přestávka. Při ní mě Pascal sám oslovil, zda bych mu poslal fotky z tohoto večera, chvilku jsme se bavili a vyfotili spolu.
Různě jsem tam chodil po prostorách divadla, pak jsem se vyskytl u situace, že Teal s Jurajem a dalšími lidmi opustili budovu a odjeli pryč. A tak jsem viděl, že se s Teal opravdu dělo něco “velmi hlubokého”, když se rozhodla odjet. Je to samozřejmě jen a jen její věc, je to naprosto v pořádku, že se má natolik ráda, že odjela (místo toho, aby se nějak snažila komukoliv dokazovat, že “na to má”, když zůstala a pokračovala v programu)…
Vrátil jsem se zpět do divadla. Na pódiu zrovna natáčel Igor Chaun rozhovor se Silvanem:
Na mě pokynul Pascal, dal mi na sebe kontakt a chvíli jsme se bavili, pak tam přišel ještě další kluk. Říkal jsem Pascalovi, že jeho divadlo bylo opravdu skvělé, a že mám hned chuť za ním jet do Mexika. Že právě chci cestovat po světě, mimo jiné, abych napsal knihu o ovoci. A zrovna jedl jablko 😀 Krásná “náhoda” 😀 V Mexiku mě rád uvítá, vítáni jsou i všichni další zájemci 🙂 Budují tam v horách Institute for Heart-Time – v Malinalco, nedaleko Ciudad de Mexico (fotogalerie). Mám opravdu záměr tam jet, samozřejmě ve správný čas…
Koukám, že na Igorově videu jsem i v pozadí já a cvaká tam můj foťák, jsem slavný 😀
Program pokračoval dál diskusí. Vědomě jsem se usmál tvrzení Petra Vladyky, že myšlenky mají v “našem světě” zpoždění 30 až 60 dní. S tímto tedy rozhodně nesouhlasím (nedá se to takto generalizovat – některé myšlenky se zhmotní okamžitě, jiné za pár minut, jiné v rozmezí hodin, dní, měsíců a let. Opravdu záleží, jak si kdo umožní jejich splnění…), jinak si už moc z diskuse nepamatuju.
Na závěr vedl Silvano úžasnou meditaci. Něco takového jsem opravdu nečekal, z toho, co večer říkal, jsem měl spíš pocit, že je to “nový psycholog”, ale jak jsem viděl, má mnohem mnohem víc poloh a úrovní, stejně jako každý člověk…
————————–
Přesně ve správný čas (možná zítra, možná později) budu pokračovat podobným stylem s mými dalšími zážitky, které jsem zažil onen víkend. Potkal jsem Teal ještě nečekaně v pátek večer… A dozvíte se, proč jsem nakonec nebyl na workshopu s Teal, ale na workshopu s Pascalem 🙂 Život mě prostě baví, je úžasný! 😀
Už jsem články publikoval: Festival Evolution = festival hojnosti a Má setkání s Pascalem K’in Greubem a Teal Swan – část 2., pátek 11. dubna
