Energie.

Živý organismus má celou řadu mechanických, chemických, biochemických, biologických, fyzikálních  soukolí, které mu umožňují chovat se  tak, že je možné ho živým nazývat tj. složení z org. substancí, metabolismus, pohyb, reakce, rozmnožování, dědičnost, růst, vývoj.  Úroveň intenzity těchto procesů je možné sledovat smyslově i podmíněně smyslově, prostřednictvím projevů „energetické“ úrovně. Jak se tato energie manifestuje, jak ji měřit, jaké závěry z toho vyvodit a jak výsledek vylepšit?…to bude obsahem teoretické i praktické části.

Cítění.

Všichni jsme schopni s napětím sledovat proutkaře, jak prochází krajinou a hledá vodu, rudy i patogenní zóny. Kupodivu vidíme manifestační pohyby proutků, virgulí, pružin a ještě více kupodivu se pak s zjistí, že měl při hledání pravdu. Výsledky hledání v průměru vylučují statistickou náhodu. Jak je to možné? Odpovědí skeptiků je celá řada stejně, jako vysvětlení  optimistů. My se jedno pokusíme popsat a vyzkoušet v praxi. Nadání jsme dostali do vínku při narození, civilizačním znecitlivěním jsme si ho otupili.

Samoléčení.

Když jsem byl malý a ptal se matky: „Jak jsem se udělal?“, dostal jsem odpověď odpovídající mým 4 rokům. „Maminka dojde k panu doktorovi, dostane pilulku, tu spolkne a  je to … :).“ Občas mám dojem, že většina populace ustrnula na tomto vysvětlení do dospělosti a do ordinací lékařů si chodí pro pilulku na úplně všechno.

Lékaře nezatracuji, jsou velmi třeba, ale ne v míře, v jaké se tak děje. Je třeba říci, že za své zdraví si může ze všeho nejvíce každý sám.  Jak si diagnostikovat své zdraví, jak měřit jeho úroveň, jak si ho vylepšovat, jak ho vylepšovat druhým?…to si povíme v poslední části naší přednášky.

🙂

Lektor

Jiří Navarra