Na svou první cestu mého „šťavňatého cestování“ jsem vyrazil 25. března tohoto roku. Jako první zemi jsem zvolil Itálii. Moc jsem nad tím nepřemýšlel, proč, prostě mě napadlo, že bych se tam mohl podívat jako první. Jako první cíl své první cesty jsem zvolil město Romea a Julie, tedy Veronu.

Rozkoukávám se ve Veroně a v „cizí“ zemi…

Začínám procházet městem a přemýšlím, zda mě láká fotit, a co mě láká fotit. A co mě láká dělat…

Baví mě fotit „tuctové fotky“ památek a pamětihodností:

_MG_1385

_MG_1380

A navštěvovat všechna ta turisticky „profláklá“ místa, jako třeba Casa di Guglietta (Juliin dům):

_MG_1411

Nebo mě láká spíš jen tak pozorovat život, který proudí po všech ulicích a na všech stranách, užívat si tuto hojnost všeho – hojnost všech aspektů života, a zachycovat na svých fotografií spíše méně obvyklé a tedy (snad) více „zajímavé“ momenty?

_MG_1408

Nebo mě láká okukovat krásné obchody a obdivovat veškerý um a energii lidí, kterou dali do věcí, které se prodávají právě zde? Jako třeba naprosto úžasné fenomenální kousky oblečení, šperky a doplňky u Gucciho?

_MG_1410

Toto všechno a mnoho dalšího mi běží hlavou, a tak přemýšlím, pozoruju, tvořím, obdivuju… Krása a hojnost je opravdu všude…

_MG_1421

Různí lidé, různé kultury, různé pohledy, různé jazyky… Hojnost všeho!

_MG_1425

Velmi se mi líbí krásná podloubí – sloupořadí. V dalších dnech zjišťuju, že je to častý znak italských měst…

_MG_1405

A postupně si uvědomuju, že mě baví toto všechno, co jsem psal, a také mnoho jiného 🙂

A co jsem jedl ve Veroně?

V obchůdku s ovocem a zeleninou mě zaujaly tyto prapodivné květy, usoudil jsem, že to asi budou asi „ty artyčoky“, o kterých jsem jen dosud slyšel, že jsou naložené výborné a patří mezi španělské a italské delikatesy. Je to vlastně „jedlý bodlák“, příbuzný pupavě bezlodyžné.

_MG_1429

Tak jsem si jeden koupil a ochutnal, abych zjistil, co je na tom pravdy… Postupně zjišťuju, že artyčok sice hezky vypadá, ale za syrova se horní listy moc nedají jíst, jsou velmi tvrdé…

_MG_1433

A tak olupuju a olupuju, vyhazuju a vyhazuju, až mi zbylo něco takovéhoto:

_MG_1434

Po rozpůlení to vypadá takto:

_MG_1435

Závěr mého zkoumání tedy je, že artyčok za syrova nic moc, jedlého je tam dost poskrovnu – jí se jen květní lůžko (na této fotce už to je odkousané). Chutná trošku jako kedlubna…

Dal jsem si vlastně ještě taky jako předkrm pár  pampelišek a sedmikrásek, které na mě volaly z trávníku 🙂

_MG_1430

_MG_1431

Kromě toho jsem si ještě koupil a nadšeně snědl několik sicilských pomerančů a mandarinek.

_MG_1437

A zajedl zralým avokádem a tuniskými datlemi medjool.

_MG_1441

_MG_1444

Miluju svou stravu, jíst takto ovoce (a zeleninu) je ta nejpřirozenější a nejúžasnější strava, kterou můžu jíst!

Když jsem cestoval dřív, tak jsem s sebou bral obvykle chleba a štangli salámu, instantní polívky, ešus a vařič… Toto všechno odpadá, a zůstává mi jenom toto jídelní náčiní:

_MG_1443

Nic víc nepotřebuju 🙂 Stačí malý nožík, který používám většinou jen na avokádo, mango, ananas či meloun, lžičku jen na avokádo a meloun, když ho chci vyjídat. Jinak stačí bohatě mé ruce a ústa, které si vychutnávají každé sousto 🙂

Živá strava je ta nejjednodušší na světě! 🙂 Je to ten nejlepší a nejrychlejší fastfood!

 

Chrisantem Macháček

Autor tohoto příspěvku je Chrisantem Macháček, tvůrce a hlavní autor tohoto webu Ladírna.cz, lektor posvátné geometrie a autor e-booku 7 dílků k radostnému životu v hojnosti, který inspiruje ke šťastnému životu TADY a TEĎ.

Napsat komentář