Dorazil jsem do Říma před pár dny (teď už jsem zase jinde…). Pár dní před tím jsme se bavili ve skupině na Facebooku o bezdomovcích:

Můj názor na bezdomovce

Každý bezdomovec si své “bezdomovectví” tvoří sám. Je “bez domova”, obvykle jsou také určitým způsobem nemocní – “ne-mocní” – jsou “bez-moci”, nemají svou vlastní moc v sobě.

Každý bezdomovec “chtěl”  – nebo obvykle spíš “nechtěl” (Vesmír nezná NE – čemu věnuji pozornost, to roste…) – být na ulici, a tak si tuto zkušenost svým dlouhodobým zaměřením pozornosti vytvořil – přitáhl si k sobě dané okolnosti (že třeba ztratil práci, přišel o všechny peníze, žena ho vyhodila z bytu apod.), a je teď na ulici. A opravdovým a trvalým řešením není “pomáhat jim”, protože když jim “pomáhám”, tak tím říkám, že stále nemají svou vlastní moc. Že si nemohou pomoci sami.

_MG_1403

Řešením je inspirovat je, aby v sobě našli svou vlastní moc. Aby převzali úplnou zodpovědnost nad svým životem. Změnili v sobě své vnitřní nastavení, a chtěli žít podle sebe, jít za svými sny, ať jsou jakékoliv. Třeba je jejich sen být bezdomovcem na ulici, tak proč jim v tom bránit 🙂

A toto platí samozřejmě úplně pro každého 🙂 Každý je zodpovědný hlavně a jenom a především sám za sebe, za nikoho jiného ne!

Být na ulici bez peněz musí být pohoda, říkal jsem si 🙂

Tak jsem si potom (a vlastně i někdy před tím) sem tam pomyslel, že by to byl vlastně pohodový život být takto v Itálii bez peněz a na ulici – ovoce je všude dost – v několika ulicích tu třeba rostou v Římě pomerančovníky obsypané plody (sic teď nejsou ještě zralé):

_MG_2694

_MG_2700

Ale hlavně u stánků s ovocem a zeleninou je často vidět dost vyhozeného ovoce a zeleniny, které je tak zralé, že je už neprodejné, takže si to kdokoliv může vzít zdarma… A tak jsem si říkal, že by to byl vlastně pohodový slastný život 😀 Nic si neřešit a mít dost vší hojnosti 🙂 A teplo je tam vcelku pořád (nebo se dá na zimu přesídlit jižněji – třeba do Turecka, Egypta…), dá se spát kdekoliv…

A co se “nestalo”? 🙂

Ráno jsem v Římě fotil na jedné ulici, baťoh byl o kus dál ode mě. A šel kolem chlápek, velmi rychle vzal z horní kapsy baťohu mou peněženku a utekl pryč, než jsem se vzpamatoval 🙂 A tak je to pro mě skvělý důkaz, že tvoříme opravdu pořád a v každém okamžiku 😀 A tak jsem měl přesně to, o čem jsem si přemýšlel, co jsem přál “jiným” – byl jsem bez peněz v Itálii – v Římě 😀

Což o to, přeju onomu pánovi, nechť si peníze z mé peněženky užije, na účtě jich mám stále dost, jsem milionář, mám mnoho a mnoho miliónů 😀 Trošku zádrhel byl v tom, že jsem měl v peněžence zrovna “shodou okolností” obě své kreditní karty (jindy tam mám jen jednu, ale den před tím jsem tam “bezmyšlenkovitě” umístil i svou druhou 🙂 ), takže jsem peníze neměl, jak z účtu dostat. Prostě naprosto přesně tak, jak jsem si vymyslel – bez peněz na ulici 😀 Úplná dokonalost 😀

Hned jsem si samozřejmě všechno toto uvědomil, jak jsem si to stvořil, a tak jsem hned věděl (nebo spíš – stále vím), že je všechno v naprostém pořádku a smál se a bavil se tomu, jak se opravdu každá myšlenka zhmotňuje 😀

Chvíli jsem se ještě procházel a fotil a pak si sedl do nějakého parku na lavičku a vytáhl flašku vody, abych se napil. A v klidu si dělal ranní rituál s Abrahamem Změnit život za 30 dní – vřele doporučuju! Je to super věc 🙂 A užíval jsem si slunce a hojnosti života všude kolem mě (Ranní paprsky se právě objevily nad domy a příjemně hřály. V parku běhali a cvičili Číňani a Číňanky, lidi venčili psy… prostě pohoda). A věděl jsem, že je všechno v pořádku… Napsal jsem si záměry na den (mimo jiné), že se chci skvěle najíst a užít si město a vyspat se i dnes v hotelu, bez ohledu na svou situaci. Nejistě jsem pomyslel i na sprchu, ale pak jsem si to radši rozmyslel, že “tak smělý nebudu” 😀

Za chvilku ke mně přišel pán, který vedl nové elektrokolo vedle sebe, přisedl si ke mně, ač byla vedle lavička volná. A vytáhl sáček s ovocem, a zda si to může umýt mou vodou (ač nedaleko tekla volně voda). Co to? divil jsem se… A samozřejmě mi nabídl, ať si taky vezmu. Tak jsem si říkal: Wow, to je skvělé, jak rychle to funguje, jídlo už je tu 😀 Tak jsem si dal skvělé italské broskve a meruňky a první letošní švestky a myslel, že se zvednu a půjdu tvořit dál další záměry…

_MG_2396

Jenže to nebylo všechno. Začal se se mnou vybavovat, a tak jsem zjistil, že se jmenuje Elkabir, je z Libye a je tu teď sám, a je pár dní v Římě a pak jede na Maltu a pak do Libye, byl si ve Švýcarsku koupit elektrokolo a veze si ho domů, že to byl jeho sen… Tak jsem mu taky říkal něco o sobě… A po chvilce mi sám nabídl, zda nechci jít s ním jít na kafe, že by se mu hodila společnost. Kafe nepiju, ale koupil mi ovocný fresh juice, který jsem chtěl 😀 To je skvělé, jak to funguje, říkal jsem si 🙂

_MG_2398

_MG_2402

Tak jsme si povídali, a slovo dalo slovo, a výsledek toho byl, že jsme spolu našli jeden hotel, zaplatil ubytování i za mě:

_MG_2426_

_MG_2428

A platil za mě samozřejmě i jídlo:

_MG_2399

_MG_2430

_MG_2441

Mile jsme si povídali, prošli po Římě, sdíleli své pohledy na svět atd. atd. 🙂 A tak jsem si tedy umožnil všechno to, co jsem chtěl, a ještě mnohem víc, než jsem si dovedl představit 😀

Prostě – když je člověk otevřen a naladěn, energie celého Vesmíru se spojí dohromady a poskytne mi přesně to, co chci, a ještě mnohem víc 🙂

_MG_2544

_MG_2504

Vyměnili jsme si samozřejmě adresy a jsem pozván do Libye, až budu chtít, jsem tam velmi vítán 😀 A taky mi dal hotovost, abych měl zase nějakých pár miliónků, nežjsem si umožnil dostat své peníze z bankovního účtu do peněženky 🙂

Mé “poučení” (znovuuvědomění) z této situace:

  • Cokoliv přeju jiným, přeju i sobě, ať je to cokoliv.
  • O čemkoliv přemýšlím, to se může zhmotnit (a zhmotňuje – obvykle s určitým zpožděním, takže si to obvykle zas tak jasně neuvědomujeme)…
  • Ať se mi děje, co se mi děje, tak je to naprosto v pořádku a všechno jsem si stvořil sám. Jsem zodpovědný za vše, co se mi děje, za veškerou okolnost ve svém životě.
  • Pro splnění svých přání a tužeb není potřeba dělat nic aktivně, jen “být na příjmu” – být otevřen všem eventualitám. Jsem si jistý tím, že kdybych se po zcizení mé peněženky “zatrvrdil” –  třeba naštval na onoho pána, přál mu… (ani vlastně nevím, co “špatného” bych mu měl přát 😀 ), tak bych tohoto pana Libyjce nepotkal – prostě bychom se minuli. Sedl by si na jinou lavičku, nebo já bych seděl na jiné lavičce. Nebo já nevím, co…
  • Záměry a vibrace různých lidí geniálně zapadají do sebe. Já jsem chtěl spát v hotelu, najíst se a osprchovat se, pan Elkabir zase chtěl někoho, kdo by mu dělal společnost… A tak jsme se oba potkali na správném místě ve správný čas. Neboli dokonalá “synchronicita” 🙂
  • Tvořím a tvořím si dál, a tak si říkám: Nebylo by hezké, kdybych se příště seznámil se zajímavými lidmi a měl pořád dost peněz a měl k nim přístup? 🙂
Chrisantem Macháček

Autor tohoto příspěvku je Chrisantem Macháček, tvůrce a hlavní autor tohoto webu Ladírna.cz, lektor posvátné geometrie a autor e-booku 7 dílků k radostnému životu v hojnosti, který inspiruje ke šťastnému životu TADY a TEĎ.

Komentáře

  • sadasdfsadfasdf

    18.6.2014 at 7:10

    Předpokládám, že máš spíš debetní kartu ne kreditní, ale to je jedno. Doufám, že jsi ji hned zablokoval?

    • Jo, mám opravdu debetní, to opravdu není podstatné. Jo, zablokoval – to byla taky jedna z mých myšlenek hned, že bych ji měl zablokovat, ale vůbec jsem netušil, jak bych to měl udělat. Ale za krátkou dobu jsem byl už v hotelu a vše samozřejmě zařídil.

      Krásný den, milý Sadasdfsadfasdfe, máš krásnou přezdívku, skoro jako z nějaké jiné planety 🙂

  • No teda, tak to je ukázkové :-)))
    Když jsme si těch zákonů vědomi tak je ten život mnohem zajímavější, 21/6 na slunovrat jsem si udělal výšlap na Kněhyni jen tak ze srandy jsem si řekl,že jdu pozdravit slunce, bylo zataženo a hned jak jsem vyrazil tak začalo pršet, oblékl jsem pončo a šel, celou cestu lilo. Asi v půlce cesty jsem nahlas manifestoval že jsem právě dorazil na vrchol, nebe se otevřelo a slunce mi svítí do tváře, vůbec jsem o tom dále nepřemýšlel, párkrát jsem si na to po cestě vzpomněl a pousmál se jak nám to krásně lije 🙂 asi 200 m od vrcholu STOP, přestalo pršet mraky se trhly a došel na vrchol kde mi slunce svítilo do tváře, smál jsem se a děkoval za vše co jest, manifestoval si další své reality a vnímal/úžíval si tu nepopsatelnou energii, to trvalo asi 10 minut, pak se opět zatáhlo a začalo jemně pršet 😀 pršelo +- celou cestu dolů. Takových story je více, (je z toho složen celý náš život) stačí si toho být vědom a stále být v pozici pozorovatele ted a tady .

    Děkují za to že jsi

    Mike

  • Ako z rozprávky /pohádky/ 🙂 Ako je to s podvedomými myšlienkami? S Podvedomými túžbami…o ktorých nevieme, ale pritom ich máme?

Napsat komentář