merkabaVolání o pomoc

Jmenuji se Adam Antoš a je mi 30 let. Narodil jsem se v Kutné Hoře. Na podzim loňského roku jsem se dostal v životě do bodu, kdy jsem zjistil, že nevím, jak dál. Byl jsem bez práce, nezvládal jsem platit nájem, nedokázal jsem si ani dojít nakoupit a postarat se o naplnění mých základních lidských potřeb. Tělo mi začalo dávat jasné signály, že je něco hodně v nepořádku. Začal jsem se zamotávat do dluhů, které mi začínaly přerůstat přes hlavu. Cítil jsem se slabý, unavený a bezmocný a zároveň se ve mně ozývalo volání po naplňování snů.

Řešením pro mne byl útěk k návykovým látkám a stavění se do pozice oběti. Došlo mi, že se mi mnohé situace v životě neustále opakují a nejsem schopen je prakticky řešit. I přesto, že se již více jak deset let zajímám o duchovní nauky a nahlížím na svůj život z mnohých úhlů pohledu, netušil jsem, co dalšího mohu udělat pro změnu.
Teprve nedávno jsem se dozvěděl v jedné knize, kterou mi daroval dobrý přítel, že v každé krizi se skrývá velký potenciál pro změnu a posun. Díky celému procesu jsem si uvědomil nové skutečnosti o mém životě. Spatřil jsem to, před čím jsem tak dlouho utíkal a pohlédl jsem do tváře vlastním stínům, které se mi ukázaly v plné síle volající po pozornosti. Zjistil jsem, že bez jejich přijetí se nemohu dál posunout, že s nimi potřebuji pracovat a integrovat je do svého každodenního života.

Uvědomil jsem si, že se potřebuji více otevřít světu a sdílet svou skutečnou podstatu a autenticitu. Došlo mi totiž, že jsem vůči okolí a hlavně vůči mně samotnému mnohé předstíral, že jsem se prezentoval jako někdo úplně jiný, než ve skutečnosti jsem. To se v realitě projevovalo mnohými způsoby – například jsem se neustále tvářil, že je se mnou všechno v pořádku, i když jsem se vnitřně cítil mizerně. Byl jsem arogantním Broukem Pytlíkem, který všechno znal a věděl, nicméně když došlo na lámání chleba, ukázalo se, že své schopnosti a znalosti využívám jen k poučování ostatních, místo toho, abych se dle nich sám řídil. 

Motivace

Mým záměrem je ukázat své rodině, přátelům, kamarádům a široké veřejnosti, kdo ve skutečnosti jsem, chci sdílet svůj příběh a vykročit na cestu k realizaci snů, které chci žít. Chci jít příkladem a být inspirací v tom, že je možné vyjít se skrývanou pravdou ven.

Více jak deset let mám vědomě nastavený záměr, který mě vede po cestě sebepoznání. Spirituální cesta pro mne vždy byla největší motivací a přinášela mi pocit naplnění. Teprve nedávno mi došlo, že to z velké části byla jen další forma utěku před minulostí. Dlouho jsem se snažil sám před sebou schovat a teď už vím, že to není možné. 

Příběh

V prvních pěti letech života jsem prošel zkušenostmi domácího násilí, které můj otec nekolikrat vykonal na mé matce. Byl jsem to já – malý nevinný kluk, který ji potom v slzách utěšoval. Díky tomu jsem se naučil být až přehnaně zodpovědný a starat se o druhé bez ohledu na mé vlastní potřeby. V tomto období jsem se pomalu začal odpojovat od těla a jeho vnitřních pochodů. Z důvodu přežití jsem se naučil ignorovat své pocity, což se mi později podařilo dotáhnout k dokonalosti. Bylo to v době, kdy jsme s matkou již žili s jiným mužem, kterému jsem hluboce vděčný, protože si nyní myslím, že nás tehdy doslova zachránil.

Bydleli jsme na Vysočině a já jsem každy měsíc jezdil na víkend navštěvovat svého otce do severních Čech. To cestování jsem nesnášel, místo toho, abych trávil čas se svými kamarády, zažíval radostné chvíle s rodinou a věnoval se svým zálibám, jezdil jsem přes celou republiku za někým, koho jsem se v hloubi duše bál. Aby toho nebylo málo, byl jsem kolem mého 12 roku života otcem zneužit. Byla to pro mladého chlapce zdrcující zkušenost plna bezmoci a odevzdání své životní sily. Nezastal jsem se sám sebe a nechal jsem si vzít to nejcennější – svou vlastní hodnotu. V tom momentě jsem vnitřně zemřel a od té doby jsem pouze přežíval. Schován v bolesti a smutku jsem před celým světem zamlčoval své největší tajemství. Později mi otec přiznal, že v sobě má jakousi nemocnou část, kterou neumí ovládat, část, která pro změnu vznikla díky tomu, že on sám jako dítě nikdy nepoznal, jaké je to byt plně přijímán a milován. I přes to, že si dnes umím racionálně jeho chování odůvodnit, to, co se stalo, ve mně zanechalo hluboké rány. Pochopil jsem, že dělal vše, co bylo v jeho silách, že vše,  prováděl bylo důsledkem zážitků, kterými si on sám prošel. A tak mi spíše nevědomé předal rodovou štafetu s nadějí, že v sobě najdu sílu čelit vlastnímu osudu a nebudu již opakovat jeho chyby.

Naděje

Teprve nedávno jsem po letech vnitřního boje měl možnost znovu vstoupit do emoční bolesti hluboce zakořeněné v mém těle a to hlavně díky úžasným esencialnimi olejům, s kterými již téměř rok pracuji. Nikdy jsem se totiž nevzdal a stále jsem věřil, že naleznu cestu, jak se vrátit zpátky k sobě. Dostal jsem se do temných vod mé bytosti, do hloubky, která dlouho čekala na objevení. Naplno jsem opět prožil bolest, kvůli které jsem se před světem schovával a předstíral, že jsem úplně někdo jiný. Bolest, kvůli které jsem vykonával činnosti, které jsem ve skutečnosti dělat nechtěl. Bolest, díky které jsem říkal věci, kterým jsem ve skutečnosti nevěřil. Pochopil jsem, proč mám neustále potřebu dávat ostatním nevyžádané rady a kritizovat jejich chování. Proč jsem nebyl schopen být vděčný za to, co mám a namísto toho jsem si stěžoval na sebe a všechno kolem. Proč jsem skákal do příběhu jiných lidí, abych si poté uvědomil, že v nich nechci být a ubližoval jsem tak sobě i ostatním. Nyní vím, že to vše mě dovedlo právě sem – do místa, kdy si svobodně vybírám, kam chci směřovat a to na základě  autentických pocitů a vnitřního radostného tetelení.
Do jisté míry to známe všichni. Z generaci na generaci si předáváme emocionální jed kolujíci, kdo ví, jak dlouho v žilách našich rodových linií a tak se vyvíjíme a získáváme přesně ty zkušenosti, které potřebujeme prožívat na cestě za naplněním našeho potenciálu. Jde o běžný učební materiál, který nám současná společnost od narození předkládá. Hrajeme sami se sebou a s okolím hry, které si kolikrát ani neuvědomujeme a pak se divíme, co se nám vrací od života zpět. A proč? Protože takové chování vypovídá hlavně o naší vlastní nespokojenosti, o strachu a smutku, který v sobě držíme. Potlačujeme své stíny, protože sami sebe nepřijímáme a to pak vede dlouhodobé frustraci, vzteku a nakonec nemoci. Moc dobře vím, o čem mluvím. Otázkou zůstavá, nakolik jsme schopni, si tyto skutečnosti uvědomit, vykročit těmto mocným stínům v ústrety a vzít tak život do vlastích rukou. Stojí to totiž hodně sily a odvahy, aby se člověk podíval pravdě do očí.

Kolik znáte ve svém okolí lidí, kteří žijí v souladu svou autenticitou bez přetvářky a masek? Kolik znáte lidí, kteří našli odvahu se odhalit a přiznat nejdříve sami sobě a pak i svému okolí, že něco nezvládají? Kolik jste potkali lidí, kteří otevřeně přiznali, že jsou na konci svých sil a neví, jak dál?

Uvědomil jsem si, že mě po dlouhých letech přežívání přestalo bavit bojovat a tvářit se, že mám věci pod kontrolou. Přestal jsem si namlouvat, že vím, co dělám. Došlo mi, že se potřebuji v úplně nahotě a zranitelnosti otevřít okolí a požádat o pomocnou ruku. Ukázalo se totiž, že to je to, čeho jsem v minulosti nebyl schopen. Vždy jsem si zkrátka myslel, že na všechno stačím sám. Vůbec jsem si totiž neuvědomoval, jak moc jsem minulostí ovlivněn. Jak hluboce může zkušenost zneužití ovlivnit život člověka. A to byl velký omyl. Potřebuji se nyní odhalit a vystoupit z rezavého brnění, abych se konečně mohl postavit na vlastní nohy a začít tak žít život svých snů. Také vím, že už jen tím, že jsem napsal tento text, tento sen žiji.

Žiji svůj sen aneb kdo je MAGiLION?

Jde o osobní značku a nové jméno, které ke mě přišlo v prvním ročníku SPŠ, když jsme s kamarádem přemýšleli o tom, jak se bude jmenovat moje postava kouzelníka ve hře Dračí doupě. Dlouho pro mne bylo skrytým pseudonymem, který tiše čekal na svůj návrat. Doba dozrála a MAGiLION se nyní vrací…

Mým záměrem je podporovat ostatní na cestě za jejich sny. Pracuji s jednotlivci i se skupinami a vycházím přitom z mých zkušeností a různorodého zaměření jako je šamanismus, léčivé kameny, holistický přístup ke světu a člověku, mezilidská komunikace a v poslední době stále více volající hudba a stromy. Od dubna v Praze organizuji setkání s názvem Cesta vnitřní krajinou, kde se věnujeme poznávání vnitřního světa. Více se dozvíš v portfoliu služeb.

Jak jsem zmínil, velkou část své životní energie věnuji poznávání stromů a jejich léčivých účinků na lidský organismus. Miluji svobodu, kterou zažívám, když s nimi trávím čas a díky fyzickému cvičení na stromech zdokonaluji své tělo, mysl i ducha. Mám za sebou zkušenost s vedením stromo-lezeckych seminářů a těším se na další. Pokud chceš jít na stromy, ozvi se – kontakt ZDE

Napsat komentář