Bärbel a Manfred Mohr: Kosmické objednávky. Nová dimenze utváření reality pomocí starého havajského ho’oponopono

kosmicke-objednavky

279 

Skladem

Změníme-li své myšlenky a postoje k určité situaci, změní se tím i „vnější“ okolnosti, protože vše je se vším propojeno. Jak je této vědomosti možné využít v každodenním životě, krásně pojednává kniha Kosmické objednávky od Bärbel a Manfreda Mohr.

 

Popis produktu

Vyřešit problém v jeho základu, ustrnulé situace uvést opět do pohybu, vnést lehkost do komplikovaných vztahů – to vše je možné jednoduchým způsobem provést díky knize Kosmické objednávky! Jen tak mimochodem se přitom setkáváme s těmi druhými na srdeční rovině, rozvíjíme soucítění a současně se nám dostává v hojném množství sebepoznání.

Tajemství ho´oponopono

Takto zásadní změnu našeho života umožňuje stará a nyní západními civilizacemi znovuobjevená havajská tradice ho´oponopono. Podstatou techniky ho´oponopono, stejně jako u objednávek z vesmíru, přijetí, že vše je v jednotě a že vnější svět je pouhým zrcadlem našeho nitra. Ho´oponopono nabízí nepřekonatelné, nekompromisní a jasné poselství, stejně jako excelentní šance měnit vnější svět tím, že léčíme svůj vnitřní svět.

O knížce a úryvek

Každý z nás je tvůrcem svého života, tvoří si svůj život nezávisle na ostatních – avšak jsme navzájem propojeni. Veškeré okolnosti si zveme do svého života sami na základě svých myšlenek a programů v mozku.

Změníme-li své myšlenky a postoje k určité situaci, změní se tím i „vnější“ okolnosti, protože vše je se vším propojeno. Jak je této vědomosti možné využít v každodenním životě, krásně pojednává kniha Kosmické objednávky od Bärbel a Manfreda Mohra, kterou je možné si koupit v e-shopu Ladírny).

V knize najdete zejména popis techniky „dvojího porozumění“, která vychází ze známého havajského učení ho’oponopono.

Úryvek z knihy Kosmické objednávky

***

Žehnám tady a teď. Spoléhám se na sebe sama. Očekávám to nejlepší.
Afirmace z Havaje

***

kosmicke-objednavkyKirsten žije momentálně z podpory v nezaměstnanosti. Ráda by se samostatně pustila do něčeho  nového, ale nejde to tak jednoduše. S příslušnou referentkou pracovního úřadu zažila doposud hodně nepříjemností. Měla pocit, že s ní jedná „jako by byla kus hadru“.

Nakonec přišla na jeden z Manfredových večerů „Vnímej srdcem“ a naučila se některé techniky, které popisujeme v této knize. Cílem je najít v sobě rezonanci k potížím ve vnějším světě a vyléčit ji. Kirsten se naplno a s velkou radostí pustila do cvičení. Na konci večera byl všechen vztek vůči pracovnímu úřadu pryč. Zůstal jenom soucit a pochopení pro náročné povolání lidí, kteří jsou tam zaměstnání.

A hned příští den se dostavilo překvapení a odměna. Z pracovního úřadu, kam musela opakovaně telefonovat, jí zavolali sami od sebe. Tentokrát byla referentka velmi laskavá. Kirsten po příjezdu málem omdlela úžasem, když jí v kanceláři nabídla kávu a předložila nové návrhy zaměstnání, dokonce jí nabídla i pomoc. Zatímco neschopna slova seděla na své židličce, slyšela, jak jí pracovnice úřadu radí, aby se neukvapila, ať si všechno v klidu promyslí, jen žádný stres.

„Ještěže mi nedala při odchodu polibek na rozloučenou,“ vyprávěla pak nadšeně, když za námi přišla na další z večerních cvičení.

Na našich večerních cvičeních se já, Bärbel, ptám lidí sedících v kruhu, zda má někdo z nich  nějaký prostý problém, který by nám dal k dispozici pro první cvičení. Může to být malý konflikt se sousedem, kolegou, příbuzným nebo něco jiného. Abychom demonstrovali techniku, je pro všechny zúčastněné jednodušší, když se hned z počátku nevrháme do něčeho vysoce dramatického, ale raději si vezmeme nějaké obyčejné nedorozumění z každodenního života, které každý dokáže snadno zpracovat.

Jednou se přihlásil Michael. Kreslí tzv. chi-signs, energetické obrázky podporující pracovní a osobní úspěch. A vlastní malou galerii. Jeden z jeho oblíbených obrázků se podobá cílovému terči, visí ve velké výloze, takže školáce denně procházející kolem po úzkém můstku nemohou v zimě odolat a do obrázku se strefují sněhovými koulemi. Michaela to zlobí. Na jedné straně má strach, aby se mu nerozbila skleněná výloha, a na druhé straně opravdu nepůsobí hezky, když mu na skle visí zbytky sněhových koulí – a ještě ke všemu ten hluk.

To byl přesně ten správný problém pro úvodní kolo. Všichni ve skupině zavřeli oči a představovali si, že oni jsou ti školáci se sněhovými koulemi v ruce, strefují se do výlohy a nestarají se o to, že za stejným sklem stojí Michael a očividně se mu to nelíbí.

Kdybych jednal tak jako tyto děti, proč bych to dělal?, byla otázka, kterou si přitom každý položil. A také: Jaký pocit bych při tom měl?

Když jsme v sobě objevili nějaký důvod nebo pocit, řekli jsme sami sobě: „Je mi to líto.“ a „Miluji tě.“ Říkáme si tedy, že se milujeme. Věty několikrát zopakujeme a co nejintenzivněji procítíme. Současně pozorujeme, zda se prostřednictvím těchto vět změnilo něco na původním pocitu nebo pohnutce k takovému jednání.

Potom si vzájemně porovnáme, jaké záměry a emoce si každý v sobě našel.

To je vždycky nejveselejší část! Nejde totiž o to odhalit skutečný motiv těch dětí, nýbrž najít jeden nebo vícero důvodů v sobě. Tím se vztek nevyhnutelně  mění v porozumění a soucítění, protože je možné sledovat jednání na pocitové úrovni.

Odmítání totiž vždycky vede k tomu, že se odstřihujeme od soucítění. Proto nám chybí porozumění svému protějšku; buď se zlobíme nebo se cítíme jeho chováním osobně zasaženi. Snažíme-li se namísto toho soucítit a porozumět, odmítání zmizí. Cítíme toho druhého a cítíme sami sebe. Automaticky se nám daří lépe. A velmi často to hned napoprvé vede k uvolnění situace.

kvet

V Michaelově příkladu si účastníci skupiny našli v sobě následující důvody a pocity:

***

Když si představím, že bych tak jednal, potom by to mohlo být tím, že jsem ve škole zavřený a moje bytostná potřeba pohybu je tam silně potlačována. Proto se po odchodu ze školy stávám rozpustilým a nejsem k zastavení. Musím svou energii nějak vybít. A k tomu se mi ten terč jedinečně hodí.

***

Impulzem k takovému chování by bylo, že chci zůstat součástí skupiny. Když to dělají ostatní, tak já taky. Mými pocity by byly nejistota a osamělost.

***

U mě by to byla radost z pohybu a dovádění a přání prolomit hranice.

***

Touha po svobodě – a nesouhlas s tím, že obvykle nesmím žít svobodně, jak by se mi líbilo.

***

Vnímal bych to jako výzvu, kdyby mi někdo přímo pod nos strčil takový obrázek. Když jsou dospělí hloupí, tak mě každopádně potěší, že je můžu nějak pozlobit.

***

Jak je vidět, podněty a pocity mohou být velmi rozdílné. A je také úplně jedno, jaké skutečné důvody jednotlivé děti mají. Emocionální úleva vychází z porozumění. A pokud Michael nebude znovu odmítat a ignorovat své pocity, potom i děti pocítí na nějaké úrovni spojení s ním – a možná změní své chování.

***

Odmítání energeticky odděluje.

***

Porozumění a soucítění znamenají krok zpátky do jednoty.

***

Jednota má sílu léčit a přetvářet situaci.

***

Nyní přichází druhá část tohoto cvičení,  kterou si vždycky nejdříve nechám od dotyčného člověka odsouhlasit. Jde totiž o vcítění se do jeho podílu na situaci: Čím si tuto situaci vytvořil a proč?

Michael s provedením této druhé části souhlasil, a tak jsme opět všichni zavřeli oči. Tentokrát jsme si položili otázku: Kdybych byl Michael a pověsil obrázek s terčem přímo do výšky, do níž se dobře strefuje: Proč bych se potom zlobil kvůli tomu, že jej děti skutečně využívají jako cíl? Jaký pocit bych při tom měl?

Nebo zcela prostě: Proč jsem si vytvořil tyto děti a tuto situaci?

A jakmile něco zjistíme, řekneme opět sami sobě: „Je mi to líto.“ a „Miluji tě.“ (Znamená to: Miluji sám sebe.)

Odpovědi přítomných byly opět velmi rozmanité:

***

Tuto situaci vytvořila moje vlastní potřeba silnější vitality a živosti, abych si znovu uvědomil vlastní potřeby.

***

U mě to byl potlačovaný vztek, protože jsem jako dítě musel být tak často v klidu a odpočívat.

***

Chybí mi lehkost a nadhled, proto se rozčiluji.

***

Rád bych se oprávněně rozčiloval. Tahle situace se mi pro tento účel náramně hodí! (Tato odpověď vyvolala největší salvu smíchu večera. Jak se zdálo, každý z účastníků takový pocit už někdy zažil.)

***

Odhalil jsem v sobě něco velmi podivného: Chtěl jsem pocítit, jaké to je být napadený – v relativně bezpečném a neškodném rámci.

***

U mě to bylo přání prožívat více dobrodružství. Maloměšťáctví je pro mě nudné a skličující a ty děti mi to připomínají.

***

Manfred se hodně zabývá astrologií a v této chvíli skupině vysvětlil, že také z pohledu astrologie jsme neustále se vším propojeni. Náš protějšek v takové situaci vždycky nevědomě cítí naši energii a má tendenci prožívat a vyjadřovat naše vlastní potlačované a neprožívané pocity. Rovněž z astrologické perspektivy si takové konflikty vytváříme proto, že hledáme zrcadlo, které by nám opět připomnělo neprožitý pocit.

 V březnu 2008 jsem se Michaela zeptala, jak probíhal zbytek zimy.

„Už žádné sněhové koule na výloz,“ odpověděl mi s radostným úsměvem. „Hm,“ a pak dodal, „už ovšem také nebyl žádný sníh.“

Museli jsme se oba smát. No ano, i to je způsob řešení. A příští rok se „terč“ určitě prodá a další obrázek už k házení na cíl tolik lákat nebude.

Úryvek z knihy Bärbel a Manfred Mohr: Kosmické objednávky. Nová dimenze utváření reality pomocí starého havajského ho’oponopono, kterou je možné zakoupit v e-shopu Ladírny.