O tom, co je to pravda, jsem přemýšlel už poměrně dávno, rozhodně velmi často během let na gymnáziu. Tehdy jsem přečetl poměrně mnoho různých filosofických spisů, bavilo mě se nad nimi zamýšlet. Mé okouzlení filosofií bylo takové, že jsem si v oktávě na gymplu dokonce říkal, že když mě nevezmou na fotografii, kamž jsem se hlásil, budu studovat filosofii (a latinu). Leč na fotografii jsem se dostal, a tak jsem tedy vystudovaný fotograf, a ne filosof. Jsem za to velmi rád, všechno je, jak má být 🙂

Ale zpět k tématu pravdy. Filosofie je velmi fascinující, jako ostatně všechno. Záhy jsem zjistil, že všichni filosofové odpovídají vlastně na ty samé otázky – jak žít, co je pravda, co je láska, co je podstatou života a člověka a tak dále. A jejich odpovědi se v mnohém rozcházely, v mnohém byly velmi protichůdné!

Třeba takový spor o univerzálie. Mají pravdu nominalisté (obecné pojmy nikde neexistují – jsou jen konkrétní jednotlivé věci a universalia sunt flatus vocis), nebo realisté (obecné pojmy existují nezávisle na konkrétních věcech – „nad věcmi“ – existují v Zahradě idejí nebo v Boží mysli – universalia ante res)? Jak to tedy je – máme tady jeden svět, který je jediný neměnný pro všechny? A jak to, že se názory jednotlivých lidí tak liší? Nebo má každý svůj svět – svou pravdu?

Takovéto otázky jsem si kladl před mnoha lety… A brzy jsem si uvědomil, že každý má svou pravdu – svou individuální pravdu, která vznikla na základě jeho individuálního života – na základě všech jeho životních zkušeností. Z jeho individuálního úhlu pohledu se každému všechno jeví, že je to tak, jak říká. Každý má svůj správný (pravdivý) individuální pohled.

Příběh o velké krychli

Toto přirovnání jsem použil v článku, který byl o pravdě z pohledu interpretace fotografie, vyšel na serveru Paladix v březnu 2007: Povídání o jedné fotografii a velké krychli. S tím, co jsem napsal tehdy, stále (v zásadě) souhlasím 🙂 Vyšly mi tam tři články, všechny krásně odráží mou pravdu v daném okamžiku 🙂 

Představte si, že je někde velká dvacetimetrová krychle, před každou stranou stojí jeden člověk, který krychli sleduje, zkoumá, jak vypadá, přemýšlí, proč je asi taková a ne jiná. První říká: „Tato krychle je zelená, protože symbolizuje, že jsme součást přírody.“ Druhý stojí před jinou stranou a tvrdí: „Nene, krychle je žlutá, naznačuje, že bez slunce nemůže být život.“ Třetí nesouhlasí: „Nevím sice, proč je krychle modrá, ale modrá je dobrá!“ Čtvrtý člověk jenom kroutí hlavou: „Což jste snad slepí? Vždyť každý vidí, že je červená. Vždyť nám tím říká, že láska všechno přemáhá!“

Víte, který z nich skutečně mluvil pravdu? Všichni. Krychle má z každé strany jinou barvu. Skutečně tedy všichni mluvili pravdu? Částečně ano, z jejich úhlu se zdálo, že je celá zelená, žlutá, modrá nebo červená. Ve skutečnosti je to však složitější, barvy tam jsou čtyři. Můžeme tedy říci, že každý tedy měl pravdu i neměl pravdu. Pravdu proto, že se mu to tak jevilo, jako že to tak opravdu je, ale zároveň neměl pravdu, protože viděl jen tu svou stranu a neviděl krychli z nadhledu.

Ale – jsme schopní takového nadhledu – jsme schopni vidět všechny pravdy? Neboli:

Je tedy nějaká Absolutní Pravda?

Absolutní Pravda existuje – je to „souhrn všech pravd“, což znamená vlastně „všechno, co existuje“. V přirovnání výše by byla Absolutní Pravda, že je daná krychle z každé strany jiná. A že symbolizuje to všechno zmíněné (přírodu, slunce, lásku i to, že nic nesymbolizuje) dohromady.

Každý člověk má svou vlastní pravdu, a Absolutní Pravda je souhrn všech pravd.

Co jsou to ty „všechny pravdy“?

  • Pravdy všech lidí (já: ťukám tady prsty do klávesnice do počítače, ty: čteš má slova na monitoru počítače, tabletu nebo mobilu).
  • A taky pravdy všech zvířat (pes: svět vidím jako černobílý, ale všude je plno zajímavých pachů).
  • A taky pravdy všech rostlin (strom: nevidím nic, ale vnímám vítr ve svých listech).
  • A taky pravda všech kamenů (skála: jsem po mnoho let a staletí rozemílána a rozkládána kořeny stromů, vodou a větrem).
  • A taky pravda všech člověkem vytvořených věcí, třeba tohoto notebooku (jsem vytvořen z tisíců součástek, probíhají ve mně toky elektrické energie…).
  • I třeba každý atom má svou individuální pravdu (elektron: obíhám kolem jádra).

Kromě našeho hmotného Vesmíru (neboli třídimenzionálního) – tu máme ještě různé jiné světy a Vesmíry, které fungují na úplně jiné úrovni bytí než my tady. I všechny tyto dimenze jsou pravda. Nachází se v nich třeba různé nefyzické bytosti, které s námi mohou za určitých podmínek komunikovat. A tyto bytosti mají zase svou pravdu (že se třeba mohou přesouvat okamžitě nezávisle na vzdálenostech a hmotě).

Absolutní Pravda je úplně všechno, co existuje, protože úplně každý aspekt toho, co existuje, má určitou individuální zkušenost, určitou úroveň vědomí, která je pravdivá z jeho/její úhlu pohledu. A tak je vlastně Absolutní Pravda jen jiné pojmenování pro pojem Bůh (nebo také Zdroj, Původce, Stvořitel a tak podobně). Je to „všechno, co je“. Pravda je, co je… A tuto Absolutní Pravdu není možné z našeho lidského vědomí poznat, protože každý máme jen svou vlastní individuální pravdu.

Je možné se jedině Pravdou (Bohem) stát – znovu se navrátit do dokonalé jednoty se Zdrojem, ze kterého jsme se oddělili…

Každá myšlenka má pravdu

I myšlenka má „svou pravdu“, je to nějaký tok elektrické energie (dá se změřit pomocí nějakých přístrojů), každá myšlenka má svou individuální frekvenci (neboli vibraci). Každá myšlenka se někde projevuje, někde existuje – je tedy pravdivá, má pravdu. Myšlenka existuje nejprve v nehmotném světě – ve světě jiných dimenzí, není vidět, ale existuje tam (krásně to popisuje Platon jako Zahrada idejí – tak nějak to asi „funguje“).

Žádná myšlenka se nikam neztratí, ba postupně se může zhmotnit i do našeho fyzického světa (jako konkrétní individuální věc/bytost). A platí tady (stejně jako všude) Zákon přitažlivosti – podobná energie přitahuje podobnou energii – nejprve myšlenka existuje jen na oné nefyzické úrovni, a postupně, čím déle a intenzivněji je myšlenka myslena, tak postupně na sebe nabaluje víc a víc stejné energie (efekt sněhové koule), a tím dříve se zhmotní v našem fyzickém materiálním světě.

892_9223

Proč se tedy (ne)zhmotnilo všechno, co chci?

Protože často (skoro vždy) vysíláme s danou myšlenkou i její protiklad. Dám pár příkladů:

  • Chci mít milion korun – ale mám teď jen pár tisíc na účtě.
  • Chci vážit XY kg – ale vážím furt XZ kg.
  • Chci být zdravý – ale tady a tady mě bolí a jsem nachlazený.

A obvykle se více zdržujeme u toho (více myslíme na to), co je kolem nás ve fyzické formě, než na to, co ještě není zhmotněné. Tím si stále a stále oddalujeme zhmotnění toho všeho vysněného, co chceme… Ale všechny ty věci, které chci, už opravdu reálně existují – v jiné dimenzi. Esther Hicks tomu říká „vibrační depozitář“ nebo taky „Vortex“. A tak je v našem vibračním depozitáři třeba obrovská koule „mám pár tisíc na účtě“, a malinká sněhová kulička „chci mít milion korun“.

Všechno, co existuje, je tedy pravda. A když myšlenky někde existují, tak je opravdu každá myšlenka pravda. A je jen na každém člověku, jak rychle si určité věci z onoho nefyzického světa přitáhne do svého fyzického světa. Čím víc člověk myslí na to, co chce, a čím víc mluví, píše a jinak věnuje svou pozornost tomu, co chce, tím rychleji si zhmotní do svého života přesně to, co chce.

Jaká je moje pravda?

Všechno, co píšu, co jsem napsal, i co budu psát, je tedy jen a jen pravda. Je to moje individuální pravda, ať už je to zhmotněné či nezhmotněné.

Už teď tedy klidně můžu psát a mluvit o tom, že jsem multimiliardář, majitel jachty a tropického ostrova s luxusním domem, úspěšný fotograf, spisovatel, cestovatel a mnoho jiného 🙂 Že jezdím ve svém bílém BMW 420d Cabrio (nebo Ferrari, Lamborghini, Alfa Romeo, Carrera aj. značkách dle libosti), nebo dle nálady že lítám svou helikoptérou nebo soukromým tryskáčem. Nebo že chodím pěšky nebo že jezdím na kole. Všechno toto je pravda.

070_v Zadaru jsem se projel v BMW

U takovýchto představ se cítím skvěle, a tak se jimi v hojné míře zaobírám, a tak jsou má pravda. A ve správný čas se všechno toto zhmotní do mé fyzické reality, podle toho, jak moc si umožním myslet na sněhovou kouli toho, co chci. Tak to prostě je.

Tvoje pravda je zase to, čemu věnuješ pozornost ty, co je ve tvém vibračním depozitáři. Ať je to, co je to. Klidně to, že jsem lhář, je mi to jedno. Pokud si chceš myslet, že jsem lhář, tak si to klidně mysli, je to tvoje pravda. Je to jen a jen na tobě, jak se cítíš a co si myslíš – o mně i čemkoliv jiném 🙂

Má pravda je má pravda, tvoje pravda, je tvoje pravda. Pravda stromu je pravda stromu. Pravda psa je pravda psa. Každý má svůj unikátní svět, svůj unikátní a výjimečný život, svou unikátní úroveň vědomí, svůj unikátní Vesmír.

Osobní pravdy – osobnost

Určité myšlenky si myslí větší počet lidí. Obvykle takové myšlenky přebíráme od malička od svých rodičů a tím se obvykle zakoření v našem vibračním depozitáři na celý náš život. Jsou to různé postoje ke zdraví, stravě, bohatství, strachům, smrti a podobně. Psychologové tomu říkají osobnost – někteří tvrdí, že se tato osobnost u dítěte vytváří z 90 % do jednoho roku života, jiní že do tří let.

Jsou to tisíckrát omýlaná tvrzení, jako že „bez práce nejsou koláče“. A „musíš se pořádně oblíknout, aby ses nenachladil“… Jsou tak zažité a zakořeněné v osobním vibračním depozitáři, že se velmi snadno a lehce zhmotňují ve fyzickém světě. Zákon přitažlivosti je neúprosný a spravedlivý… Ale – není potřeba zoufat, v kterémkoliv okamžiku je možné se přenastavit a vědomě toto své nastavení změnit způsobem, kterým chcete 🙂

Společenské pravdy – paradigmata

Určité myšlenky – určité pravdy – si myslí takový počet lidí, že o nich vlastně nikdo nepochybuje, protože jsou zakořeněné ve vibračních depozitářích tolika lidí, že o nich skoro všichni mluví a považují je za neměnnou a jedinou pravdu. Pak se tomu říká paradigma – společenské paradigma nebo převládající paradigma ve společnosti.

Krásný příklad je třeba to, že je Země kulatá. Dnes o tom nikdo nepochybuje, ale uvědomme si, že ještě před pár sty lety se za toto tvrzení upalovalo! Středověké paradigma bylo, že je země placatá a že Slunce obíhá kolem Země. A byla to pravda pro naprostou většinu lidí. Ale ne pro všechny. Nejdřív napadlo jednoho člověka, že to asi tak není, ale že je Země kulatá, sílila v jeho vibračním depozitáři tak dlouho, až se stala jeho pravdou. A tato myšlenka se stala postupně tak silnou, že se dnes jen usmíváme tomu, jak si někdo takovou blbost mohl myslet.

779_7990

V současné době jsou rozšířen mnohá různá krásná paradigmata. Třeba tyto:

  • Že na naší planetě vládnou neměnné fyzikální zákony (gravitace, časoprostor apod.).
  • Že jsou zdroje omezené (přírody, energie) a musí se jimi šetřit.
  • Že je omezené množství peněz, a když budu mít hodně, na ostatní zbyde málo.
  • Že očkování vymýtilo některé choroby.
  • Že se musí jíst, aby se neumřelo.
  • Že se musí umřít v osmdesáti (nebo maximálně ve sto až dejme tomu sto dvaceti) letech.
  • Že je potřeba děti vychovávat a musí chodit do školy, jinak se nic nenaučí.
  • Že je potřeba chodit do práce.
  • Že obři a draci jsou jenom v pohádkách a nikdy na zemi nežili.
  • Že kruhy v obilí udělali lidi.
  • Že mimozemšťani neexistují.
  • Že egyptské pyramidy postavili statisíce dělníků a byly postaveny jako hrobky faraonů.
  • Že největší pyramidy na světě jsou v Gize v Egyptě.
  • Že je čas stálý a neměnný.
  • Že vědecký popis světa je jediný správný.

A tak bych mohl pokračovat dál a dál…

Mnoho a mnoho různých názorů je rozšířeno tak masivně mezi lidmi, že o nich (skoro) nikdo nepochybuje. Ale zamysleli jste se nad některou z takovýchto „pravd“? Nemůže to být i jinak? Jak už jsem psal výše – toto všechno – tato všechna paradigmata – jsou pravdou jen pro toho, kdo si to tak myslí. V kterémkoliv okamžiku života je možné si tyto pravdy přenastavit a nahradit je za jiné, své vlastní pravdy, které vám vyhovují mnohem víc.

Já osobně jsem to už udělal. Nic z toho, co jsem psal, už nemám ve svém vibračním depozitáři 🙂 Mám záměr psát o svých názorech na různé věci. Velmi mě to baví – přemýšlet, jak to asi je, zda to, co se běžně „ví“, je jediná možná pravda, nebo to může být i jinak. Už jen to, že se nad tím zamyslíte, je velmi cenné – tříbíte si úsudek, rozšiřujete si vědomí…

Všechno může být i jinak. Každý si tvoří svou pravdu, a přesně tak, jak si to myslí, tak se mu zhmotňují i důkazy pro to, že to tak je. Každý jsme tvůrcem svého života – a tedy i svého Vesmíru se vším všudy.

A takto je zařízen náš svět – takový je náš Vesmír. A všechno v něm je v pořádku, všechno v něm je pravda.

A nejlepší pravda je ta moje, prostě proto, že je moje. A pro tebe zase ta tvoje 🙂 Ale navzájem se velmi obohacujeme a každý si svou pravdu postupně rozšiřujeme 🙂

Chrisantem Macháček

Autor tohoto příspěvku je Chrisantem Macháček, tvůrce a hlavní autor tohoto webu Ladírna.cz, lektor posvátné geometrie a autor e-booku 7 dílků k radostnému životu v hojnosti, který inspiruje ke šťastnému životu TADY a TEĎ.

Komentáře

  • To, že pravda je věc volby a názoru, je taky jen hloupé „společenské paradigma“. Navíc extrémně nebezpečné. Kdyby bylo rozšířeno, v zásadě by to vedlo k zániku civilizované společnosti, protože by přestaly platit jakýkoli pravidla – komukoli by se jakýkoli pravidlo nelíbilo, by si řekl: „ale pro mě je pravda to, že to pravidlo neexistuje“…

    • Až se to, že „pravda je věc volby a názoru“ opravdu rozšíří, tak to opravdu bude jiné společenské paradigma. Zatím to je mé paradigma, pro mě naprosto geniální, pro tebe klidně hloupé.
      Nemyslím si ale, že kdyby se rozšířilo, tak by to vedlo k zániku civilizované společnosti. Naopak se domnívám, že by tím vznikla úplně nová civilizace – civilizace úžasné svobody a lásky!

      Opravdu si myslím, že žádná vnější pravidla – zákony – nemusí být. Když by každý pochopil to, jak funguje Zákon přitažlivosti – že všechno jen zrcadlí mé vnitřní nastavení – že co vysílám do okolí, to se mi vrací – a naplno to prožil, tak brzy zákonitě dojde k tomu, že pokud chci pro sebe radost, lásku a svobodu, tak ji umožním i druhým, a opravdu může kdokoliv dělat cokoliv, a je mi to jedno, protože se ke mně dostává jen to, s čím souzním, co je v mých vibracích. Což platí pro všechny. V mých vibracích je radost, láska a svoboda, a mám stále velmi mnoho příležitostí ji zakoušet. Ten, kdo má v sobě hněv, závist, lakotu apod., má taky pořád příležitosti to zakoušet. Přej a bude ti přáno. Dej a bude ti dáno… Tak to funguje.

      Například oběť vraždy i vrah jsou oba stejní tvůrci této situace – ani jeden z nich není v souladu se svou přirozeností, se svou pravou podstatou (která je láska, radost, štěstí…), a tak zakoušejí tyto zkušenosti, jejich vibrace se protnou. Vibrační nastavení vraha „potřebuji/chci někoho zabít“ pramení z něj samotného – potřebuje v sobě zabít určitý aspekt, určitou část sebe, proti které(mu) bojuje. A tak vlastně zabíjí sám sebe. A oběť vraždy má v sobě velmi podobnou vibraci („jsem oběť… nejsem v souladu se svou přirozeností a tak chci být zabit“) – něco v sobě blokuje, a tak touto velmi silnou vibrací k sobě přitáhne tuto zkušenost, že je zabit.

      Obě zkušenosti jsou v pořádku, jsou to velmi cenné zkušenosti 🙂 Já vím, že nemám potřebu se před čímkoliv chránit, že jsem v naprostém bezpečí, a můžu dělat to, co mi dělá radost. O tom je život. A tak vím, že zákony opravdu časem vymizí, nebo budou velmi zredukovány, naprosto přirozeně… Opravdu jsme v období velkých změn paradigmat, já osobně už znám velmi mnoho lidí s tímto životním nastavením 🙂

      Krásný den, milý bratře!

      • ty si mě nepochopil. pravda není definovaná jako „to, co si zvolím za pravdivé“, ale jako „shoda se skutečností“. člověk je svobodný v tom, že si může zvolit, zda chce pravdu mít či nemít, ale už nemá možnost si zvolit „hmotný“ obsah pravdy.

        když se třeba rozhodnu pro matematiku (tak jak ji chápe většina lidí), tak uvnitř tohoto systému 1+1 = 2 a 1+1 != 3. Ať se budu stavět jakkoli na hlavu, ať si to budu jakkoli „volit“ a „myslet“, zkrátka není možné pohybovat se „uvnitř“ (této) „matematiky“, zastávat názor, že 1+1 = 3 a současně mít pravdu. Samozřejmě, můžu si MYSLET, že pravdu mám, ale to neznamená, že ji mám!

        „myšlení“ není instrument, který by „tvořil pravdu“. pravda je jednou daná. stejně jako když si stanovíš jakejkoli cíl, tak ten cíl je vpodstatě pevně danej tím, co si stanovíš. sice si to „zvolíš“, „vytvoříš“ nebo blablabla, ale tím vpodstatě jen vybíráš z přeobrovskýho množství alternativ jednu konkrétní, netvoříš něco „novýho“ „ze vzduchu“ nebo „z ničeho“. to stejný je u pravdy. mít pravdu není „najít si něco, co se mi líbí, a prohlásit to za pravdu“, ale je to rozhodnutí z nepřebernýho množství nepravdivých věcí vybrat tu jednu, pravdivou.

        • Každý z nás žije ve svém vlastním světě, má své vlastní zkušenosti. Každou svou volbou si tvoří nový svět. Pravda je závislá na prostředí ve kterém se odehrává. Takže stačí změnit podmínky a změní se i pravda, proto může mít každý svou pravdu, protože každý má jiné podmínky. Například pokud věříte v situaci, že celý svět je iluze a každý z nás žije ve vlastni iluzi světa, potom z toho logicky vyplývá, že každý může mít vlastní pravdu, protože pro každého je skutečnost jiná ( viz. krychle v článku).

          • ne, tohle je nesmyslně zjednodušující relativismus. příklad s krychlí používá nepřípustné argumenty. pokud vidím jednu stěnu a současně nevím, jakou barvu mají ty ostatní, nemám možnost říct: (celá) krychle má tu a tu barvu. jediné, co mohu říct je: strana krychle, kterou vidím, má tu a tu barvu. obdobně, když budu na ostrově ze všech stran obklopeném mořem, nemůžu říct: celý svět kromě mého ostrova je moře. můžu tak maximálně prohlásit: část světa, kterou z ostrova vidím, je moře.

            Pokud v něco věříte („že celý svět je iluze atd“), tak se pohybujete uvnitř víry. Pravda však NIKDY, NIKDY, NIKDY není založená na víře!!!!!!!!! víra je něco kompletně nepřezkoumatelného, ani pravda, ani lež. Pravda oproti tomu přezkoumatelná je.

          • Augustine, ale co jsi opravdu schopen přezkoumat? Vždycky všechno záleží jen na tvém vědomí. To, co je pravda pro tebe (co je pro tebe přezkoumatelné) nemusí být přezkoumatelné třeba pro mě… Mimochodem, a co to znamená „přezkoumatelné“?

        • To, že je pravda shoda se skutečností, je středověké pojetí pravdy: Veritas est adaequatio rei et intellectus (Tomáš Akvinský).

          Z mého pohledu (i z pohledu třeba současné kvantové fyziky) myšlení (vědomí) opravdu ovlivňuje (= tvoří) realitu – ovlivňuje (= tvoří) „pravdu“…

          Každý člověk žije na „své planetě“ – ve „své verzi Vesmíru“. Já jsem středem „svého Vesmíru“ – všechno pozoruju ze svého pohledu, kolem mě se „všechno točí“. V mém Vesmíru je třeba právě teď, že sedím v posteli s notebookem na klíně ve vile ze 16. století v Itálii. V „mém Vesmíru“ – v mém vědomí – je naprosto jasná představa této postele, tohoto počítače, této vily. Ty, ať si ji budeš představovat sebelíp, tak si ji budeš zákonitě představovat jinak. Ve svém vědomí budeš mít jinou představu této postele a této vily. A máš zase ve svém vědomí představy různých jiných věcí, které zase já nemám… Takto to funguje. Každý má svůj svět = svou pravdu.

          • Jakej má smysl „obsahu vědomí“ říkat „pravda“ ? Proč pro pojem s jednoznačným a všeobecně rozšířeným významem „shoda se skutečností“ hledáš jinej význam? Samozřejmě si „můžeš dělat, co chceš“, ale jestliže veřejně publikuješ články či se dokonce snažíš „rozproudit nějakou diskuzi“ (či co), je zcela nesmyslný publikovat nějaký svý výplody, když z tebe nakonec vyleze, že to všechno myslíš úplně jinak.

            Je zcela nesmyslný „osobní realitě“ říkat „pravda“. To je leda způsob fanatiků a manipulátorů všeho druhu. „Je to pravda, protože si myslím, že to je pravda.“ „Je to pravda, protože v mý realitě to je pravda.“ „Je to pravda, protože sem to řekl.“ „Je to pravda, protože tomu věřím.“ Bla bla bla bla bla, jak už tu zaznělo. Tohle jsou jen nesmyslný, nic neříkající kecy.

          • Nešlo mi odpovědět na jednu tvou otázku nahoře.

            Přezkoumat nejdou věci založené na víře a na „myšlenkách“. Čili subjektivní pojetí. Proto taky „co si kdo myslí“ není z objektivního hlediska zajímavé. Každej si může pindat, co chce, a nemá to (objektivně) absolutně žádnej význam.

            Oproti tomu „fakta“ přezkoumávat jdou. To se týká prakticky všech poznatků seriózní vědy. Jestliže je tentýž experiment za nezměněných podmínek zopakován, musejí z něho vyplynout téže výsledky. Pokud ne, došlo někde při zpracování k chybě. Zcela identické podmínky sice nenastanou nikdy, ale obvykle je změna v podmínkách (a rozdíl ve výsledku) tak nepatrný, že se nezohledňuje.

          • Jenže „seriozní věda“ je jenom jeden z mnoha způsobů výkladů země/života. Neustále se vyvíjí, a „seriozní věda“ třeba tvrdí, že všechno, co tvrdí, platí jen do té doby, dokud to není vyvráceno. Nic, co říká věda, nemusí tak být – jenom to odráží určitý stav poznání v daném okamžiku.

            „Seriozní věda“ třeba dřív tvrdila, že je země placatá. Nebo že gravitace platí všude. A pak přišel Einstein, že to v určitých případech neplatí. A pak přišel Planck s kvantovou fyzikou, která do toho všeho udělala pořádný „bordel“ 🙂
            Třeba toto video je velmi zajímavé: https://www.youtube.com/watch?v=RDXhitmVyus 🙂

            Kvantová fyzika třeba taky přišla s tím, že pozorovatel určuje – spolutvoří fyzikální pokus. Když už jakýkoliv pokus kdokoliv pozoruje, tak ho určitým způsobem mění. A záleží na tom, jaký člověk (jaké vědomí) ho pozoruje… Nic není nezměnitelný „fakt“. Ani nic jako „hmota“ neexistuje… Kvantová fyzika je skvělá záležitost, vlastně potvrzuje z pohledu „seriozní vědy“ to, co si myslím já i mnoho různých jiných „ezoteriků“ 🙂

          • Petre, myslim, ze to co napsal AU je natolik zretelne, a jasne, ze Ti zadna slovni ekvilibristika moc nemuze pomoci. Jen k Tvemu poslednimu prispevku, ke kteremu si rikam, ze se asi AU uz ani nemel potrebu vyjadrovat, Placas tady pate pres devate, o te kvantove fyzice. Treba to, ze experimentator vzdy nejak ovlivni experiment je znamo snad tak dlouho, jak je znamy vedecky zpusob badani a poznavani okolni reality. Kazdy „seriozni vedecky pristup“ take podava zaver platici pro urcite podminky, takze to co pises o vyvraceni newtona einsteinem apod. ti taky nesouhlasi. „Bordel“ v tom mas mozna ty. Na druhou stranu mam pocit, ze nema moc smysl uplatnovat logickou argumentaci na nekoho (tebe), kdo logickou argumentaci neprijima. Pak ale nerozumim, proc se snazis pomoci „sve logiky“ sve tvrzeni obhajit (kdyz to vlastne technicky vzato nejde, logiku nemuzes obhajit nelogicnosti). Nema to smysl a tve odvolavani se na nejake kvantove fyziky a vedu, ktera neco z tvych tvrzeni potvrzuje je pak taky nesmyslne. Pro argumentaci a vzajemne usetreni si casu pak muze byt jednodussi, kdyz napises neco ve smyslu: „Zemekoule ma tvar jelena a jeji dvanactilete parohy ji propojuji s Venusi, a timto spojenim se vytvari zivotodarna energie. A to co rikam je to pravda, protoze si to myslim a z teto pravdy za zadnou cenu neslevim.“ Usetris lidem kolem sebe energii vynalozenou do diskusi a kazdy hned bude vedet kde se kdo aktualne v zivote nachazi. Posledni vzkaz pro tebe / az ti bude hodne smutno a spatne, neboj se na mne obratit, me tel. cislo snad jeste mas a pres FCB jsme stale v kontaktu.

          • Ahoj Míšo, dík za tvůj vzkaz. Nevím moc, na co přesně z toho, co psal AU, narážíš, ale je to vlastně jedno – pravdu máme oba dva (tři) 😀

            Neboj, smutno mi nebývá – skvěle se bavím životem, ať jsem kde jsem – bavím se nad tím, jakou skvělou realitu si každý tvoříme 🙂

            Mimochodem, nikdo tě nenutí k žádné diskusi s kýmkoliv – jestli máš pocit, že svou energii maříš čtením nebo psaním zde, tak to přeci nedělej, ne? 🙂

          • No na vse co tu Au o vědě, pravdě a víře napsal. Velka cast mého textu a argumentace je urcena pro pripadne ctenare, divaky, obecenstvo, a ne pro Tebe. Tobe je pak věnována predevsim ta posledni pasaz a vztahuje se k budoucnosti, nikoliv k přítomnosti na kterou odkazuješe, i když chápu, že to momentálně s tím vnímáním toho času máš takové odlišné.
            .

    • Když řeknu, že Člověk bez kyslíku nemůže žít, mám pravdu (možná absolutní), nebo jde o další společenské paradigma? Pokud je někdo detailista a podotkne, že 2 minuty zadrženého dechu usmrtit nedokážou, dívá se jen na malinký zlomek svého života, kdy se nadechnout nepotřeboval. A nechce si připustit, že je na něm závislý jako jiní živočichové, včetně těch vodních.

  • hezký článek, ovšem nic nového mi nepřinesl, tyto informace jsou dostupné už na těch nejmenších vrstvách studování filosofie… už na střední je to možné slyšet od učitele ZSV 😉

    • Je samozřejmě v pořádku, Majle, že ti článek nic nového nepřinesl, evidentně jste měli učitele ZSV, který vám toto předal. Nám předal spíše „dějiny filosofie“, a tak jsem si na tyto věci postupně přišel sám. O to víc mě těší 😀

      Krásný den!

  • PÁTRÁNÍ po PRAVDE (souhlasem se skutečností) je tak stare jako je lidský intelekt. Prastará indicka povidka opisuje sedum slepcu, kteri mely popsat slona a každý z nich popsal tu cast, kterou dosahly rukama. Kazdý z nich měl pravdu ale každá byla jenom částečná. S tom se NIC nezmenilo a plati to všude a doposud.Většíi problem je se ZÁKONAMI spolecnosti. Jestli se nedohodneme na SPOLUZITI V MIRU v DEMOKRATICI a nezabezpečime je ozbrojenou policií a armádou, moc preberou banditi a nasilnici ve forme anebo malych skupin anebo legalních státu. Žijeme v biologickém a fyzickém světe a VŮLE OZBROJENCŮ žel vyhrává nad vůli bezmocných občanů. Lidske dějiny potvrzují, že přirozený společenský řád je OTROKÁŘSKÁ SPOLEČNOST a na nastolení demokracie (kde vládnou zakony založené na morálce, etice, pravu na poctivé soudy, rovnoprávnosti ap.) se musí proti otrokářům a zkorumpovaným nasilníkům a OZBROJENÝM banditům silne pracovat a SVOBODU SI VYBOJOVAT. To je jedna z dlouhého seznamu smutnych dějinama potvrzených pravd.

    • Milý Orbitare, ano, tu povídku o těch slepcích a slonech znám, říká jinými slovy to, co říkám v tom článku.

      Jestli se nedohodneme na SPOLUZITI V MIRU v DEMOKRATICI a nezabezpečime je ozbrojenou policií a armádou…
      Mně připadá, že „spolužití v míru“ a „policie a armáda“ jsou dvě dost protichůdné věci, které spolu nekorespondují. Já si myslím, že je možné žít v míru a svobodě a lásce i bez armády či policie. Armáda i policie vyvolávají strach už jen tím, že existují, a ten je v protikladu k míru a lásce…
      To, že něco bylo nějak v historii, ještě neznamená, že to teď musí být stejně 🙂 Dnes je jiná země než byla včera a jiná, než byla před 100 lety. Podle mě nemá smysl rozčilovat se nad tím „špatným“, co bylo dřív, ale má smysl žít teď a jednat teď jak nejlíp umím… Vše se odehrává v teď – ve stálé přítomnosti. Minulost i budoucnost jsou jen iluze naší mysli…

      Krásný den!

      • Takže se z tebe stává anarchista?

        • Nevím, „anarchista“ je jen škatulka pro určité názory, záleží, jak si kdo definuje tuto škatulku. S největší pravděpodobností bych se s některými názory ztotožnil, s jinými ne.

          Spíš bych to vyjádřil tak, že se stávám víc a víc sám sebounechávám čím dál tím víc projevovat svou přirozenost, což je radost, láska, štěstí, svoboda, hojnost… Je to přirozenost každého člověka, jen na to většina lidí dočasně pozapomněla…

  • Bla, bla, bla
    povrchní blábol rozepsaný do mnoha stránek, ve kterém jsi dopředu vyloučil jakoukoli polemiku. Vždyť přece každý má pravdu. Klasická metoda slabošských demagogů. Daly by se rozebírat jednotlivé sentence v tomto pamfletu a postupně je vyvracet, nebo s některými souhlasit, nebo částečně souhlasit, nebo vyvracet. Ale proč. Ty máš hotovo, „mám svou pravdu a ty máš svou,“ ale proboha proč to píšeš, musíš nutně exhibovat na internetu? On existuje jednoduchý test pravdivosti tvrzeni. Klidně můžeš přijmout paradigma, že zastavit se před rozjetým vlakem je dobrý nápad. To paradigma bude trvat přesně do doby, než se před ten vlak postavíš. Marně přemýšlím o co ti jde. Chceš přesvěčit ostatní, nebo sám sebe. Ovšem obávám se, že jde jen o bla, bla, bla. Hloupé je, že by tomu mohl, „nedejž bůh“, někdo uvěřit.

    • Milý Emile, tím, že říkám, že má každý svoji pravdu, naopak umožňuju diskusi. Já osobně se tedy aspoň bavím s jinými lidmi proto, abych se obohatil o jejich názory, ne proto, abych je přesvědčil nebo „přeargumentoval“.

      A proč to píšu? Myslím, že úplně ze stejného důvodu, z jakého ty sis to přečetl a z jakého důvodu mi odpovídáš. Protože mě to baví 🙂 Baví mě se zamýšlet nad věcmi, baví mě vyjadřovat písemně své názory. Možná se budeš divit, ale vím, že různé jiné lidi to baví číst a zamýšlet se nad tím, co píšu 🙂

      musíš nutně exhibovat na internetu (…) Chceš přesvěčit ostatní, nebo sám sebe.
      Víš, mohl bych ti na toto odpovědět úplně stejně 😀 Víš, internet je plný různého „exhibování“ (nemluvě o plných knihkupectvích a knihoven všemožných knih) – ty sám přeci rozhoduješ, čemu věnuješ svou pozornost, co čteš a kde komentuješ. Nikdo jiný! Já osobně věnuju svou pozornost tomu, čím se chci obohatit 😉
      Je jen na tvé vůli, zda budeš nadávat tam, kde to nemůžeš změnit (což jsou třeba mé názory), nebo zda budeš dělat to, co tě baví a naplňuje…

      Děkuji za vzkaz, milý Emile, a přeji ti, ať směřuješ svou energii na ty věci, které tě budou naplňovat a obohacovat!

      • Vidíš a v mých důvodech se zcela mýlíš. Důvod je zcela jiný, i když si myslíš, že máš pravdu. Hloupé tlachy by mě bavily, kdyby nebyly myšleny jako osobní filosofie a mohly někomu přinést radost, ale tvé postoje to nedělají. Sebestředný egoismus může jen ubližovat.

  • Takže je pravda, že Země je placatá i kulatá zároveň, když si někdo myslí, že je placatá a někdo jiný, že je kulatá? Není nějaká objektivně???

    • Přesně tak – země může být pro někoho kulatá, a pro jiného placatá – a to všechno zároveň. Nějaká objektivně samozřejmě je – já osobně tvrdím, že objektivní (Absolutní) Pravda je jiným vyjádřením toho, čemu říkáme Bůh. Bůh je „souhrn všech pravd“ – „Všechno, co Je“ – v tomto příkladě je tedy „placatá i kulatá země zároveň“ 🙂

      • Slyšel jsi o tom, že pár Japonců v džungli na Filipínách odmítlo uvěřit zprávám o skončení druhé světové války a pokračovalo ještě spoustu let v izolovaném partyzánském „boji“ (velmi nuzně živoříce z krys, myší a potravin nakradených domorodcům)? To je jeden z příkladů toho, jak se člověku vede, když odmítá věřit „objektivní“ pravdě a má svou vlastní „pravdu“.

  • Libi se mne priklad Emila. Totiz jeho prikladem lze „vedecky“ (= pokusem) dokazat, ktera SKUTECNOST je PRAVDIVA a ktera je jenom PREDSTAVOU a ILUSI. Dva debatujici se nedohodli slovama, tak delaji pokus – jeden z nich veri, ze prichazejici vlak je pravdivy a druhy si jej predstavuje jako pouhou ilusi. Nedoporucuji, aby oba zustali cekat na kolejnicich a pozorovali, jak se na ne ta ILUSE LOKOMOTIVY vali, protoze by tam zadny vyherce sporu ZIVY nezustal. Misto sebe tam mohou uvazat kozu anebo tam postavit maketu z vylohy. Stejne MIR a DEMOKRACII si muzeme predstavovat a o ni snit a byt si vedomi, ze bez PREDSTAV a nasi VULE by se NIKDY neuskutecnila. Ovsem BEZ BOJE a BEZ REBELII a POVSTANI a bez OBETI bychom byly porad „otroci“ jakymi byla vetsina obyvatelu Sumerie, Babylonie, Egypta, Recka, Japonska, Ciny, Indie, anebo naseho idealu Rimskeho Imperia. Anebo bychom byly nevolnici ve stredoveke Evrope a pracovali do umoru pro pany na hradech. Je rok 2014, jsme civilisovani obcane, piseme si na internetu. Take to nebylo bez obeti a valecne hrbitovy na celem svete to potvrzuji. Priklad z DNESKA: V pomerne malem state Syria je jiz 160 000 mrtvych (vetsinou) civilistu a ctyri (4) miliony ubehliku, z toho 2 miliony jiz v cizine. Tezko je si predstavit, ze si skutecne vsichni PRALI a CHTELI BYT v te situaci! Otazka zustava otevrena: Kde konci prani, iluse, predstava CEHOKOLIV a kde zacina SKUTECNOST? „Kdyby“ vsichni chteli MIR tak by byl – jenomze si jej VSICHNI nepreji. TO JE SKUTECNOST. „PRAVDA jako shoda se skutecnosti“ je jenom jedna i kdyz ji muzeme VIDET a VNIMAT podle nasich smyslu a mysli a take ovlivnit. My muzeme OVLIVNIT ty letajici fotony, neutrony anebo elektrony ale VYTVORIT JE NEUMIME. Byly tam pred nasim pokusem a budou tam po nem. SKUTECNOST v ruzne forme je TAM a EXISTUJE – to jsme jenom my a nase omezenost jako lidskych bytosti, ktere ji ruzne interpretuji a ovlivnuji. Nekteri z nas jsou k PRAVDE bliz, nekteri dele, podle uhlu pohledu, ktery si volime anebo je nam dan nasi zivocisnou existence, smyslama, mozkovou kapacitou, vzdelanim, inteligenci atd.. Ve skale moznosti jsou mezi nama take takovi, co ani nevi, o cem tady debatujeme …

  • Vsichni mluvite o nicem , pouzivate slova, kterym ani vy sami nerozumite , nekde jste to vycetli nebo zkoukli youtube video a krmite se navzajem nesrozimitelnymi blaboly a hrajete si na chytry, a ani jeden nedavate zadny normalne pochopitelny smysl , nikdo neumite definovat pravdu ….. tak ze se vlastne nedozvim co to vlaste je ta PRAVDA …hmmm asi proto, protoze zadna neni ,neexistuje , existuji jen polopravdy a nazory ktere se daji vyvratit dalsi polopravdou nebo nazorem, totalni a absolutni pravda neexistuje[zatim] a nazor nema nic spolecneho s pravdou , a vsichni tady pouzivate jenom sve nazory …. 7 bilionu polopravd a 7 bil. nazoru….ale diky , alespon se zasmeju.. preji vsem krasny den …

Napsat komentář